Černá vrána

Černá vrána

- 1 dějství
postavy:

1- vypravěč
2- sluha
3- Mocný pán
4- dívka

1)

Na kraji lesa pod mračnami lesů,
skvěl se hrad běs a děsů,
večer i lehce k ránu,
každý hledal černou vránu.

Toho ptáka co lidem hrůzu dává,
každý chtěl sestřelit, ba i dusit
vlastníma rukama.
Však stále marně, však do třetice všeho dobrého,
pomine konec všeho zlého?


V okolí vítr, mraky a zvolna prší.
Vtom se zahřmí a z kraje lesa vyjede kůn,
jeho podkovy klapají klop, klop, klop
a nežby švec,
ten kůn hop přes potok.

Věrný sluha zdejšího pána,
než stihl dojet k hradu,
otevřel mu důvtipně druhou bránu hradu.

2)
,,O pane!!!!''
křičíc na něj a z dálky,
už skončily ty věčné války?


3)
,,Co tě nemá příteli,
TŘI HODINY VESELÍ
A RADOSTNÍ JSME BYLI,
ALE SOTVA JSME V BOJIŠTI TŘI ZBYLI.

2)
,,A kde jsou ti dva živí?''


3)
Jeden stojí před tebou,
to ti nestačí?

Nebo by si chtěl být v područí?

2)
,,O ne ,můj pane,
jsem připraven vám sloužit věrně,
inu splním přání mladého pána,
hle at si poručí.

3)
,,Ba měl bych přání,
at se kdejaká ihned
stane mou paní!!!
Mohl bys to zařídit?''


2)
,,Ne, pane, copak od žen čekáte,
že se mohou podřídit?''


3)
Neodmlouvej a hned kluš,
běž to zařídit!!!

2)
To nejde můj pane.

3)
Neodmlouvej svému pánu,
nejdi mi bud nějakou nánu
i stejně tak urozenou dámu.


2)
Vaše přání v mezích splním,
však stojím si na svém,
co ted tvrdím.

1)
Pán odchází pobouřeně
a plášt za ním zvolna věje.
Je tak chtivý a zlý pán,
co nezhyne samo,
zabije on sám!!!

Zrovinka ted se do podkroví vleče,
no jen běž, nic ti neuteče!!

A tak běžel do podkroví.
I on posedlý černou vránou,
neobyčejnou od těch ostatních,
která se často sklání nad bránou,
jakoby tak velká byla.

Širý stín ji zahaluje
a kdo jí spatří,
zítřejšího rána se nedožije,
a to v pánu ještě větší touhu vzpůsobuje,
byt by tu ztvůru vlastními pařáty zpravil,
jeho lid by ho s ctností uctíval a zdravil.

I tu v lese v děsné tmině,
spěchá oslík po pěšině,
na svém bedru nosí dívku skvostnou,
jak nevinou tak i drsnou.
Té dívce se v ruce luk stříbřitě leskne,
však bez svého otce se cítí teskně,
inu do svého chudého osla pleskne
a jede si dál krajem.

Tu pán za černou oblohou mračen,
těší se z rána na svou pannu,
všeho sám si chce být račen,
nedaje pravdy na cizí radu.

2)
,,Inu spoustu skvostných dam a paní,
řekl si sluha bez váhání.
Ale kterak bude spokojený můj pán,
když se k ránu vrátím sám?
Inu nic naplat,
jdu se projít,
černé chmury z blížícího se rána,
at´ dá bůh, kéž nepotká mě vrána.

1)
Byl večer a tmavo na každém kroku,
strach šel kolem a pozvolna mrzl dech,
tu praskla větev, zašuměl tiše mech,
děs a běs šel sluhovi po zádech,
a tu jen jedno bác a jedno žbluńk.

2)
Černá vrána že by?
Můj osud tak brzce zpečetěný?
Copak není smilování pro hříšníka?
Vždyt´ já ani viny tolik nemám.

1)
Tu se mladík rozhlížel a díval,
hle odhodiv šaty
a už se svlíkal.

Dychtivé ruce topící děvy,
hlas tak tichý,
bez ozvěny,
přinutil mládence k tomuto činu.