 14.01.2013 3 1268(12) 0 |
Svítání
Nad krajinou slunce vychází
Mrazivý vánek otírá se o moji tvář
A obrysy tvé mi v mysli vyvstávají
Když zavřu oči, objeví se zvláštní zář
V ní postava tvá se s moji sloučí
v jeden celistvý monolit
A vášeň v nás začíná zvolna dýchat
a svým vlastním životem žít
Ta chvíle,
jen pár vteřin trvající,
s proudem emocí
v krvi kolujícím
mi skoro jako věčnost připadá
věčnost krásná…věčnost mladá…
Nad krajinou slunce vychází
Mrazivý vánek otírá se o moji tvář
A obrysy tvé mi v mysli vyvstávají
Když zavřu oči, objeví se zvláštní zář
V ní postava tvá se s moji sloučí
v jeden celistvý monolit
A vášeň v nás začíná zvolna dýchat
a svým vlastním životem žít
Ta chvíle,
jen pár vteřin trvající,
s proudem emocí
v krvi kolujícím
mi skoro jako věčnost připadá
věčnost krásná…věčnost mladá…
15.01.2013 - 08:50Je hezká, ale (sakra, jak to říct) ...ničím nepřekvapující, očekávatelná, nebo tak něco... Trochu bych ji ořezal, myslím, že některá slova jsou trochu navíc a básničku zbytečně rozvolňují.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Svítání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Podzim
Předchozí dílo autora : Dvě růže
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))
