přidáno 14.01.2013
hodnoceno 3
čteno 1236(12)
posláno 0
Svítání

Nad krajinou slunce vychází
Mrazivý vánek otírá se o moji tvář
A obrysy tvé mi v mysli vyvstávají
Když zavřu oči, objeví se zvláštní zář

V ní postava tvá se s moji sloučí
v jeden celistvý monolit
A vášeň v nás začíná zvolna dýchat
a svým vlastním životem žít

Ta chvíle,
jen pár vteřin trvající,
s proudem emocí
v krvi kolujícím
mi skoro jako věčnost připadá
věčnost krásná…věčnost mladá…
přidáno 15.01.2013 - 08:50
Je hezká, ale (sakra, jak to říct) ...ničím nepřekvapující, očekávatelná, nebo tak něco... Trochu bych ji ořezal, myslím, že některá slova jsou trochu navíc a básničku zbytečně rozvolňují.
přidáno 14.01.2013 - 14:49
taron: Když je na co se dívat a na co vzpomínat...díky moc:-)
přidáno 14.01.2013 - 10:42
...zasnil ses při svítání? Hm...to taky miluji...tato báseň se ti povedla:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Svítání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Podzim
Předchozí dílo autora : Dvě růže

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Nikytu řekla o korálek :
Moc milá, sympatická a srdečná osůbka, s kterou se dá bavit prakticky o čemkoliv. Píše moc krásné básně a píše vždy od srdce. Rozhodně stojí za přečtení. :-)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming