Kemp

Bylo mi čtrnáct když brácha vytáhl mě ven,
věčně doma, tolik lesů a skal jsem nikdy neviděl.
První čundr nohy mě bolely, já nadával,
na ledovou plochu a fotbalové hřiště jsem vzpomínal.

Však čundrů bylo víc já na chut´jim přicházel,
v zimně hokej, na jaře kopanou za hlavu házel.
Začaly se líbit lesy, zašaly se líbit hory,
spousta nových přátel bylo veseleji.

Po roce v lese vzdáleném vznikl kemp,
byli jsme tam kažbý víkend v létě každý den.
Pak většinu z nás povolala vlast,
žádné lesy, žádné hory, žádný kvas.

Dozněli trempské písně, uhasly táboráky,
vrátili jsme se z vojny, hned na kemp zpátky.
Doleji jsme vše zarostlé a zničené,
v očích slzy v hlavě vzpomínky za doby minulé.