Pověst o princi Fedorovi II: Křesomyslova kletba

Část II. - Křesomyslova kletba

8. Mezitím na Modrohradě
Mezitím král zesmutněl. Týden po Fedorově odjezdu se na Modrohradě konala velká slavnost. Stoly byly plné jídla a vína, hrála hudba, všichni se bavili, jen král Křesomysl VII., sedě na trůnu, myslel na svého jediného syna. Vpravo vedle něj seděla jeho choť, vlevo pak králova nejmladší dcera Scholastika. Ze všech Křesomyslových dcer byla právě ona princi Fedorovi nejpodobnější – stejně jako on měla šedé oči a černé vlasy, zatímco zlatovlasé Ladislava a Leontýna a plavovlasá Albína měly oči modré. Stejně jako Fedor měla Scholastika ráda moudré starce a cestovatele a věřila, že ve světě jsou dobří elfové a čarodějové, ale i zlí draci a skřeti a starší a ohavnější zlé bytosti.

Král měl svého syna Fedora velice rád, a když sledoval, jak se všichni baví ve světle svícnů, začal litovat, že Fedora posílal pryč. Vzpomněl si, že Fedor vlastně odjet vůbec nechtěl, a kdyby musel, byl by jel raději na západ. Dlouho se král těmi myšlenkami trápil, ale protože byl introvert, nedal na sobě nic znát. Rovněž si nevšiml, že Scholastika se trápí přesně tímtéž. Stejně jako on měla Fedora velmi ráda. Měla ho raději než všechny své sestry (mj. i proto, že to byly její nevlastní sestry, zatímco Fedor byl její vlastní bratr).

9. Předvedený zbrojnoš
Královo vnitřní trápení se zdálo být nekonečným, když v tom k němu s vážnou tváří přistoupil komoří a zašeptal mu něco do ucha. Král se opřel o trůn, jako by omdlel. Vzápětí však povstal a zakřičel: "Ticho, prosím!"

Hudba ztichla a postupně i vše ostatní. "Přiveďte zadrženého," rozkázal král a usadil se zpět na trůn.

Stráže přivedly dobře živeného statného muže a usadily ho na židli před královský trůn, aby na něj král dobře viděl.

Pak promluvil komoří: "Tento muž byl členem ozbrojeného doprovodu prince Fedora na jeho cestě do Malbandu. Dnes odpoledne byl zadržen, když v odění prostého venkovana kupoval vejce. Tvrdí, že zná, co se stalo princi Fedorovi, a že to chce říci jedině přímo králi."

"Tak ať to řekne," pravil král.

"Jeho Veličenstvo vás poslouchá, řekněte tedy, co se stalo," pokynul komoří a předvedený muž začal vyprávět.

"Když jsme jeli průsmykem mezi horami na severu, ulomilo se kočáru kolo a my jsme spadli. Na cestě byly ostré kameny, ale zbroj nás ochránila, a tak se nám nic nestalo. Řekli jsme si ale, že princ asi bude potřebovat pomoc, a tak jsme hned vypřáhli koně a ujížděli zpět, jak nejrychleji to šlo. Před mostem jsme potkali skupinu pěti jezdců. Zastavili jsme a pokynuli jsme jim, aby také zastavili. Oni zastavili a jeden z nich přijel až ke mně. Teprve nyní si uvědomuji, že jsem mu neviděl do tváře. Měl černou kapuci a černý plášť i černé rukavice. Rychle jsem mu řekl, že v průsmyku je rozbitý kočár a je tam princ a potřebuje pomoc. On však jen mlčel a pak všichni jezdci naráz prudce vyrazili do průsmyku.

Řekli jsme si, že o prince je dobře postaráno, a tak jsme si v klidu zajeli do hostince v Mdlobanech. Tam jsme si dali medovinu a trochu něčeho ostřejšího. Pak si pamatuji, jak jsem se probudil na pokoji v posteli. Hostinský nám řekl, že jsme prospali celý den a celou noc. Zaplatili jsme, oblékli se a pak jsme začali pochybovat, zda se ti jezdci o našeho prince dost dobře postarali. Zajeli jsme zpět na místo, kde se to stalo.

Po princi nebyla ani stopa, zato na okraji cesty jsme našli dřevěný kříž. Došlo nám, že princ je asi mrtev. Řekli jsme si, že to byste nám nikdy neodpustil, a tak jsme zahodili zbroj do lesa jižně od Jedic a šli sloužit do jedné jedické rodiny. Dnes po obědě mě poslali na Modrohrad koupit kopu vajec a nějaké zelí. Na nádvoří mě poznaly stráže a zeptaly se mě, co tu dělám, a protože jsem měl venkovský oděv, zajali mě a vyslechli."

"To už nás nezajímá," přerušil ho král. "Kvůli vaší nedbalosti jsem přišel o svého jediného syna. Za to vás dám popravit!"

"Ne!" vykřikla Scholastika, přiběhla před krále a poklekla. "To je příliš kruté. Já jsem měla Fedora také ráda jako vy, ale brát kvůli němu život, oplácet krev krví, by bylo příliš kruté."

Král, pohlédnuv na klečící dceru, projevil slitování a řekl předvedenému muži: "Dobře, ukážete mi to místo a pak rozhodnu, co s vámi. Dnes už je ale pozdě. Stráže, odveďte ho do hladomorny!"

Ke králi přistoupil komoří a podotknul: "Ale Vaše Veličenstvo, žádnou hladomornu tu nemáme."

"Tak do žaláře," rozhodl král. Stráže vězně odvedly a král řekl: "Toto je smutný den, oslava bude pokračovat zítra."

Přítomní na něj chvilku hleděli, jak se znaveně opírá o trůn, pak dopili číše vína, dojedli, na co měli chuť, a v tichosti šli spát.

10. Průvod do průsmyku
Následujícího dne ráno byl ke královu údivu připraven slavnostní průvod. Král se nestačil divit, kolik královských úředníků trvá na tom, že si na náklady jeho pokladnice udělají výlet do lesů na severu, a vůbec je netrápí ztráta následníka trůnu. Král truchlil a nechtěl se přít, a tak krátce před polednem vyrazil z hradu dlouhý průvod, který paradoxně vypadal ještě slavnostněji než průvod uspořádaný dříve při příležitosti Křesomyslova druhého sňatku. Šli pomalu, a tak došli na místo až pozdě odpoledne, kdy již slunce svítilo jen těsně přes vrcholky kopců, takže nad cestou se vznášel jejich stín.
Průvod zastavil a král, předstoupiv před ně, uviděl princův světle modrý kočár s ulomeným pravým zadním kolem a nápravou zabořenou do kamenité cesty. Byl předveden zadržený bývalý zbrojnoš a pod stálým dohledem stráží zavedl krále kolem kočáru na místo, kde po pravé (jihovýchodní) straně cesty stál provizorní kříž z větví jehličnanů upevněný v zemi.

11. Křesomyslova kletba
Král poklekl a sklonil hlavu. Bližší část průvodu stála tiše a hleděla na něj. Stály tam i všechny jeho dcery a také jeho choť. Slunce zapadalo a šero pomalu houstlo.

Pak král vstal a promluvil k průvodu, jako by mluvil k celému svému lidu: "Fedor měl pravdu, když mi říkal, že na severu je dávné zlo. Těmito lesy se nejspíš opravdu prohánějí zlí skřeti a jiná taková stvoření. Proklínam tento les. Proklínám tyto hory. Nechť se jim ode dneška lidé vyhýbají a říkají jim Černé hory, neboť stromy jsou sice zelené, ale les je tu černý, tak černý jako celé tyto hory. Jiné než černé srdce by nemohlo dopustit, aby tu skonal můj jediný syn."

Tak byla vyslovena Křesomyslova kletba. Po krátké odmlce král ještě odsoudil zadrženého na doživotí do žaláře a přikázal, aby byl kočár vyzvednut a přemístěn do výstavní síně Modrohradu.

Pak k němu přistoupil komoří a řekl mu: "Ale Vaše Veličenstvo, na Modrohradu žádná výstavní síň není."

"Tak nějakou postavte, copak nemáte špetku fantazie?" zareagoval král.

12. Královna Ladislava
Průvod se pozdě v noci vrátil na Modrohrad a Křesomysl VII. byl ráno ve svém loži nalezen mrtev. Protože se všichni domnívali, že princ Fedor již také nežije, podle nástupnického práva usedla na trůn prvorozená Křesomyslova dcera Ladislava, přestože bylo všeobecně známo, že starý král měl raději Scholastiku.

Královna Ladislava pak chystala řadu reforem. Chtěla například, aby se královští úředníci oblékali do nějakého roztomilejšího oblečení.

Jednoho dne dorazil do hradu posel z království Malband. Předstoupiv před královnu, začal mluvit: "Vaše Veličenstvo, jsem posel jeho Veličenstva Izidora IV., krále Malbandu. Jedu sem již velice dlouho, protože před průsmykem ve velkých horách na severu vašeho království jsem narazil na ceduli, která pravila, že vstup do oněch hor byl zakázán, a tak jsem tu cestu musel objet přes Mdlobany, což byla velká zajížďka."

"Ano," přerušila ho královna, "ta cedule je určena k ochraně poutníků, neboť Křesomysl VII. ty hory proklel strašlivou kletbou a od té doby se jim říká Černé hory. Můžete to vyřídit jeho Veličenstvu, králi Malbandu."

"Vyřídím," pravil posel. "A nyní má zpráva:"

Posel vytáhl papírový svitek a četl: "Jeho Veličenstvo Izidor IV., přítel Jeho Veličenstva Křesomysla VII. v špatném i ve zlém, v nouzi i nesnázích si vám dovoluje oznámit, že skupina pěti jeho královských jezdců, vracejíc se průsmykem ve velkých horách do své domoviny, nalezla na cestě královský kočár. Pravděpodobně se stal obětí přepadení. Jednoho lupiče pronásledovali, ale on byl hbitý a utekl. Podle oblečení soudíme, že to musel být šlechtic. Dále bylo na místě nalezeno a pohřbeno zohavené tělo ležící na cestě. Hluboce doufáme, že to, že se nám nepodařilo lupiče dopadnout, nezhorší vztahy mezi našimi skvělými zeměmi. S úctou Izidor IV., jeho Veličenstvo král Malbandu."

Scholastice se zdálo, že zpráva z Malbandu se úplně neshoduje s tím, co vypověděl uvězněný bývalý zbrojnoš, ale na nic konkrétního nemohla přijít, a tak raději mlčela. Královna Ladislava ale zprávu přijala bez znepokojení a žádné vyšetřování nebylo nikdy zahájeno. O té době pak vzniklo mnoho pověstí. Nejznámější z nich říká, že prostý venkovan z Jedic, kterého si královna Ladislava vybrala za muže, byl druhý ze zbrojnošů doprovázejících Fedora, zajistil propuštění svého uvězněného kolegy a žil s královnou Ladislavou šťastně až do smrti.