svědectví v kalhotkách

Občas je nechápe. 19 let. V poslední době mu to připadá směšný. Jak vznikaj vztahy, který fungujou dýl, než dvě hodiny?

Je tomu skoro rok, kdy se seznámili. Nechal se oblbovat i přes to, že je dělilo asi 350km, nebo kolik je to z Prahy do Zlína.
Dobře věděl, že vztah na takovou dálku nemá cenu, ale nešlo odolat. Anetka byla skvělá, štíhlá, brunetka.Sváděla ho.
Anetka studovala gympl.
Anetka měla ráda psychologii.
Anetka měla ráda sex.
Anetka měla dobrej morální profil.
Anetka byla bisexuální.
Anetka nekouřila.
Najednou jí neviděl v kalhotkách, ale v teplákách.
Věděl, že je něco jinak. Oddechnutí, konečně jí došlo, že na takovou dálku to nemá cenu.

Těžko se seznamuje. Těžko se mu seznamuje s holkou, se kterou by to mělo cenu.
Nekouří a nemá rád, když holka kouří cigarety, přesto si nedovede představit líbat se, nebo nedejbože chodit s nekuřačkou.
Se slušnejma holkama byla vždycky nuda. Potřeboval potvoru.
Potvora potřebuje od chlapa ignorovat. Potvora nepotřebuje pozornost.
Jak ale odhadnout tu hranici, říkal si?
I chlap má něco jako city.
I chlap potřebuje rozdávat pozornost.
Neumí dost dobře ignorovat holku, která potřebuje ignorovat, když o ní má zájem.
Ví, že kdyby jí nechal plazit se mu u nohou a nic jí neprojevil, vše by bylo ok.
Kamenná tvář, nezájem a nevnímat příchozí esemesky, jen občas se obtěžovat odepsat.
Tohle přesně uměl jen do chvíle, než poznal další holku. Další holku, která mu vyhovala.

Po Zlínu mu Brno připadalo, co by kamenem dohodil, hlavně, když tam bus jede každou chvíli a je tam za chvíli.
Ze začátku ho taky vůbec nezajímala, ale pak v sobě začali něco vidět. Pak se viděli.
Každej chlap sní o tom, zažít co nejdřív s holkou, která ho začala přitahovat, něco víc než líbání, dokud to nezažije na vlastní kůži.
Touha plodí strach.
Cestou domů se pak přemejšlí, jestli by byla schopná tohle všechno udělat komukoliv, koho vidí poprvé v životě.
Touha plodí strach o ní a o jeho ego.

Strach o jeho ješitný ego. Jako každej chlap, chce bejt pro ní ten nejlepší.
Věřil, že je pro ní ten nejlepší, že její šeptání něco znamená.
Mokro v kalhotkách se mění na mokro ve tvářích.
Věděl, že v tom nemůže pokračovat.
Věděl, že tohle musí skončit.
Není si jistá tak, jako by si měla bejt holka jistá ke chlapovi a vzhlížet k němu.

Jako každej chlap, umí se smířit s koncem, ale neumí se smířit s tím, že už pro ní není ten nejlepší.
To jsou ty sentimentální chvíle, kdy si nepřipadá jako chlap. Bojí se, že k němu nikdy nic necejtila a že jí špatně přečetl. Věří si, ale nevěří jí.
O vzdálenosti to není, je to o touze, jako všechno v životě.
A když se touží, připadá člověku 200km jako jedna odpolední procházka parkem.

Na příchozí oslovení "broučku", odpovídal "kočičko".
Na příchozí "mám tě ráda", odpovídal "já tebe taky",
To je to, co by v sobě správnej chlap, měl potlačit, aby znásobil její touhu. Na upřímnost se nehraje.

Teď na příchozí "mám tě ráda", odpovídá že "to je málo", myslí na to, že tohle určitě říkaj i holky od silnice řidičům kamionů.
na příchozí "mám tě ráda", odpovídá nadávkama.
na příchozí "mám tě ráda", odpovídá "to si nech pro někoho jinýho, ty děvko prašivá!"
Shazuje se k nadávání...

asi jako každej chlap
co to někdy s holkou
myslel vážně

chlap s vykradeným egem
chlap co poznal holku
s liščí tváří
která mu pěkným hlasem šeptala pěkný slova a
která by mu nevadila
i v teplákách.