Modlidba Viníka

Jak svíce, co na hrobu tu hoří a myšlenky někam padají
ozvěny ticha,závrať chladné noci z mraku se rozdají
zas všední slova i samota polapená, možná se změní
to krasné co včera a když se tělo smálo,a už není
v tichu nenalezených slov,co na jazyk se derou
jsou ve větě co se tak z nalezenou nádherou
procitají jako tiché můry,dráždivé pohledy
když tady mlčí a neřeší ty tajemné záhady
chladivé ráno vpilo se ti do tváře,co se tu změní?
že hořkost chladívá,v hřích se mění
smutek je zrcadlo a štěstí se ti brání
chrání si naději,krásnou dlaní
z myšlenek co radost
je příliš studená,proč každý stín se brání?
potkává smutek co nic nezachrání....
jen písně probuzené chladnosti z šedivého mraku
do tvé kůže proniká tíseň z těch tichých vraků
když někde končí,dál jen nečeká,dál se leká
tak na co vlastně čeká,
tu schránku poutníka
lháře viníka
BÁSNÍKA......