 29.11.2012 8 1136(12) 0 |
Stojím na balkóně
podepřen o zábradlí
pálí, zebe
ale to nevadí
v ruce mě flaška hřeje
a z ní se jen kozel směje
Slunce už vzdalo boj
pomalu zapadá za obzor
kde si spolu dají
poslední políbení
v záchvatu snahy marné
vyšle skrz mraky
paprsky nadějí
ale potom náhle
začne sněžit lehce
Na mé lícní kosti
zamrzlé v propasti
minulé noci
a povídají cosi
o zlomené oponě
podepřen o zábradlí
pálí, zebe
ale to nevadí
v ruce mě flaška hřeje
a z ní se jen kozel směje
Slunce už vzdalo boj
pomalu zapadá za obzor
kde si spolu dají
poslední políbení
v záchvatu snahy marné
vyšle skrz mraky
paprsky nadějí
ale potom náhle
začne sněžit lehce
Na mé lícní kosti
zamrzlé v propasti
minulé noci
a povídají cosi
o zlomené oponě
Ze sbírky: smutek přichází
12.12.2012 - 21:57Viviana Mori
Hodně to bolí, ta báseň. Proto mi připadá dobrá.
30.11.2012 - 13:46forma už je lepší, o hodně, než kdysi byla...ale ještě je to pořád těžkopádné...:)
29.11.2012 - 08:20Devils_PIMP
No urcite ta z lepsich - par pripominek bych mel, ale...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zlomená opona : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Já vím
Předchozí dílo autora : Černobílý sníh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
