Samotný...samotní

A azurové nebe
co zmodralo pro tebe
se bouří...

Prošel si údolím plným kopřiv
skrz rozbouřené horské potoky
sýkorkám kradl zrní
a hospodyňkám zas prádlo
čisté a voňavé přímo ze šňůry

trhal si kvítky z botanických zahrad
polykal prášky proti životu
ve smutných panelákovách kobkách
poslouchal blues
a staré tapety
přirovnával ke kašmíru
( v tílku utkaném z potu)

poté našel dvojče
- černovlásku s olivami místo očí -
to vše co dělával
pominulo

aby

mohli spát v děravém stanu
snídat ranní vzduch
a k tomu pít teplý rum

v bytě 1+kk kopulovat
za svitu jedné žárovky
a když plakat
tak jen tomu nejtemnějšímu stínu
co požírá strasti

občas si dát výlet
tu vesmírnou mlhovinu
a místo blues
utahanou rádiovou medovinu

navždy spolu
ruku v ruce
v zahradě Edenu
jíst rajčata
pít ouzo

a dát budoucí generaci
kousek nás
ty další

pozdě a nebo brzo