První den v práci

Vypni tu řezačku
nám stačí bahno místo dlažby
jasný, ještě víc decibelů k tomu hnusu
furt tu někdo chodí, mluví, smrdí
mrkaj hlasitostí trubky konce
kašlou důležitostí prachu
vrzaj, dupou, nechápou

Hodina a půl je na vztah akorát
do uší tučná sousta, vzpomínka na czechtekk
dýl to tu nedávám, jenže mám štígro
nejsou tu píchačky!
buch, buch, buch, buch, srdce dýdžejovo
hnusný město zlatej les
vydrž to franku, můj chemický bratře
už jenom dvacet nocí, yeah
už jenom sto snů
už jenom 48 let
a dáš si slovenský pivko s dědou

Hodinu a půl jsem v práci, dole řežou dlažbu, přised jsem si kouli a vůbec nevím co tady. Z nudy už jsem začal číst i Literární noviny na netu. V Hostu samý brňáci, nic jim nepošlu i když chtěli. Troška taneční hudby, chce to lepší sluchátka, flexa je mocná, zvlášť když si hraje s betonem. Kolega vypnul metal a odešel na pivo, vrátí se tak za tři, čtyři hodiny, tohle dělal i minulou zimu. Já jdu taky, vykouřit doutník a dočíst Neonovou bibli. Sehnal jsem jí po příjezdu do Budějovic. Jsem vystoupil a hned jsem chtěl zas nastoupit na vlak zpátky do Plzně. Říkal jsem si, že mi jedno na nádražce pomůže k rozmýšlení. Hned vpravo za vchodem do budovy (nádražka je v prvním patře) se nacházel takový malý obchůdek s ještě menší babičkou…
„Kde je?“
„Už šel.“
„Ale já od něj potřebuju navigace,“
„Tak mu zavolej, odešel před chvíli.“
„Už nepřijde?“
Nevim, co je mi do toho kurva, vrátí se zlitej jak dobytek, ale já už sem odpoledne nepřijdu. Pane řediteli, jestli jste tohle našel na internetu, tak jistě chápete, že se jedná o totální výmysl, víte přece, že tu jedu na stodvanáct procent.
No nic, byl to asi antikvariát. Neonová bible stála na té nejhornější poličce. Takovou radost jsem už dlouho neměl. Chtěl jsem si jí přečíst už dávno, ale zapomněl jsem na to. Na Spolčení hlupců to nemá, ale na to, že to psal v šestnácti letech, v době, kdy jsem si já začal vnímání reality kurvit trávou, je to dost dobrý. Navíc jak říkám, ještě jsem to nedočetl, takže nevím, co se tam stane. Města bez kostela přímo na náměstí neuznávám. Náměstí bez kostela není náměstí. Za dvacet nocí budu vřískat nad zlatými kopulemi budhistických chrámů. Popíšu zas další sešit s tvrdými deskami. Kolegové vedle si zapálili. A dárek k výročí a dárek k svátku, kam na večeři? Strahovácí s Oktekkem, to už je celkem síla. No tak jsem gůglil, že bych si tu knížku jako šel dočíst do literární kavárny. Zapálit si doutník a tvářit se strašně důležitě. Je tu jenom jedna, Jabloň, vedle ní jsem bydlel v prváku na vejšce, osm lidí v jednom bytě, mazec. Jednou jsem tam s kámošem omylem vešel, myslel jsem si, že si dáme v klidu pivko a smotnem ještě jedno. Nějaká ženská tam ve stoje četla báseň a my se tomu začli strašně smát. Přetvářka, povrchnost. Píšu knížku a po roce a půl začínám osmou stránku, navíc jsou všechny ty stránky úplně blbý. To bych musel bejt sám a nasranej, aby to za něco stálo. Nebo to můžu začít psát tady, ještě čtrnáct pracovních dní, to by šlo. Snad už zejtra nebudou řezat. Nešlo, potřebuju bejt v tichu sám a přiopilej, no a pak bych třeba najednou nevěděl jak pokračovat. Zaseklej flašinet, jak by řekl Mr.Rais. Super, mám další postavu. Myslíte, že Hnáník, je trapné jméno pro hlavní postavu? Ne, hlavní postava tam nebude, nemám rád povyšování a asi tam nebude ani děj. Jdu k Helle, dočíst tu Neonovou bibli a pak se uvidí.