přidáno 02.11.2012
hodnoceno 2
čteno 1055(10)
posláno 0
Uprostřed lesa ležím
pokryt jehličím smrkovým
na mýtině na mechu
ubírám na dechu
úprkem unaven

Náhle mne táhne pryč
dívka co neříká nic
hvězdy nejsou toho věku
jakoby přes mne hodila deku
pokrytou sametem

Pocit ve mě sílí
že tam na mechu
jsem něco zanechal
je to tělo bez dechu
na hříchy zapomenem

Řítím se do neznáma
do nekonečného prázdna
za kráskou mou
která mě provází tmou
pod hvězdným nebem

Světy se náhle prolnou
na dnešní dušičky
tak buďte doma
a zapalte svíčky
k úctě zesnulým
kašlete na halloween
přidáno 04.11.2012 - 17:38
No on Martin ma svetle chvilky - tahle k nim moc nepatri
přidáno 02.11.2012 - 18:32
Minulá BYLA HEZČÍ ..myslím teda :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zůstanem doma : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Umět tak ...
Předchozí dílo autora : A bude na duši klid

» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]
» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :
je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming