Fízlárny jsou všechny stejný

Fízlárny jsou všechny stejný. Za vokýnkem sedí tlustá úřednice a luští křižovku, na lavicích seděj vobžalovaný nebo žalující a celý je to studenější, než čumák německý děvky.
-Brý ráno, Vlasti.
Pozdravil jsem slušně babu u přepážky. Znal jsem ji, jak by ne. Je tu vod tý doby, co jsem nastoupil jako mladý ucho. I když teda, možná je to jiná Vlasta, ale jestli, tak je na chlup stejná jako ta před tim… A že těch chlupů nemá málo.
-Dobrý ráno, Karlíku. Přišel jste se podívat, jak to u nás vypadá, po těch letech?
Usmála se na mě a já se v duchu modlil, aby jí nevypadla protéza.
-Vlastně jsem tu kvůli tý malý holce.
Přiznal jsem tichym hlasem, aby to neslyšel každej pobuda v mísnosti. Baba nadzvedla obočí, jenom jedno, vona jich víc ani neměla, a naklonila se k přepážce.
-Jestli zase chytáte duchy, Karlíku, tak radějc vodejděte.
-Hovno duchy! Včera jsem ji viděl, kurva!
Vlastička se zarazila, sedla plnou vahou na židli, která zařvala bolestí, zmáčkla čudlík u telefonu a zahlásila, že jsem přišel a že by se mnou pan poručík určitě rád mluvil. Vo tom jsem sice pochyboval, protože starej Souček byl kokot a neměl mě rád, ale ze sluchátka se vozvalo, že mě hned přijme. Votevřely se dveře na konci místnosti a mladá, celkem kost holka, mi pokynula, abych jako šel za ní.
Prošel jsem dlouhou místností, vobhlíd starý xichty, pozdravil pár starejch známejch z ulice a zmizel jsem ve dveřích.
-Zdravíčko ex-detektive.
Je to kokot, ať se propadnu.
-Nazdar Souček. Nesu ti nějaký info vo tý holce.
Místnost, do který mě ta kůstka zavedla, byla na cenťák stejná, jako jsem si jí pamatoval, coby detektiv, co tu byl co den na koberečku. Na stěně u dveří visely starý fotky Frýdlantu, po pravý straně pak visel zaprášenej prezident a naproti jemu různý řády města a jiný hovadiny, co Souček za život posbíral. Uprostřed místnosti byl velkej pracovní stůl a za nim Souček brejlil do nějakýho spisu. A za poručíkem velký vokno, ze kterýho byl vidět celej Frýdlant.
-Vážně, Karle? To mě ale nepřekvapuje. Minule jsi tu holku taky viděl, co? Posaď se a povídej.
Sedl jsem si, založil ruce na prsou a podíval se starýmu Součkovi do xichtu. Ten už taky přesluhoval, ale byl to dobrej fízl. Ve svý době pochytal pěknou bandu divnejch ptáčků. Ale neměl mě rád. A já jeho taky ne.
-Netahej sem ty starý blbosti. Viděl jsem tu holku, zrovna u trafiky na námku s nějakym starym dědulou.
-Hovno jsi viděl. A jestli, tak určitě ne s dědkem.
-Kurva, když říkám, že viděl, tak viděl, Souček!
Praštil jsem rukou do stolu.
-A vypadal přesně podle toho popisu co, jsme dostali vod tý maminy!
-Sakra, Karle…
Začal ten debil trochu smířlivějc.
-Neříkej mi, že tu máme zase toho starýho peďáka, to je to poslední co před důchodem potřebuju.
-Mě ten parchant do důchodu dostal.
Souček vstal a otočil se k voknu, sundal si brejle a chvilku jen tak mlčky pozoroval.
-Karle… Ten případ jsme uzavřeli před deseti lety. A ty, přiznejme si, nemáš už nejlepší zrak. No řekni, kdys je viděl?
Protočil jsem oči a povzdych si.
-Asi v deset, ale to-
-To hraje velkou roli, Karle.
Votočil se ke mně a znova si nasadil brejle.
-Koukni se, Pepo… Dej mi volnou ruku. Nechci víc než dva dny. Přístup do všech spisů, všechny popisy, typ holek, co si ten grázl vybíral.
-To nemůžu. Hele, chci tu holku najít stejně jako ty. Ale nemůžu ti věřit, když se mnou přijdeš s řešenim, který má viníka určitě už pár let pod drnem.
-Říkáš ty, ale tenhle seděl přibližnýmu popisu. Starej týpek, trochu zastřihlý šedý vlasy, milej xicht a kulatej.
-Běž se podívat do domova důchodců, Karle, tam najdeš tucet takovejch.
Znova jsem si povzdych a opřel se do židle. Koukal jsem na zeď s řádama. Souček mlčel, sednul si za stůl a chvilku zase čuměl do spisu. Takhle jsme tam drželi klapačky voba dva dobrejch deset minut. Nakonec si povzdech Souček, shejbnul k jakýmusi šuplíku a vytáhnul vodznak. Hodil ho přede mě na stůl a podíval se na mě skrz prsty.
-Máš čtyřicet vosm hodin, Karle.
Přikývnul jsem a vstal. Sebral jsem vodznak a zamířil ke dveřím. Když jsem je votvíral, vozval se Souček.
-Jo a Karle?
-No?
-Tentokrát to neposer.