Probouzení

Probouzení
Jak dlouho jsem ti neřekl,
žes v mých očích hezčí
než všechny ostatní?

Dnes ráno jsem tě zas zahlédl...
zahlédl jinýma očima.
Pozoroval, jak se probouzíš.

Na hranici bdění
víčka se ti jemně chvějí,
zadržují sny, o kom jsou, jen ty víš.

Tvé ruce v klidu na peřině leží,
ach ano..., občas po tváři mě hladí,
vzrušují a svádí...,

teď spí…

A prsa? Teď vzdorují peřině,
skryta, jen tuším je...
Zas mě vábí: „tak pojď a polib mě“.

Tvůj klín, skryté údolí vášně a něhy,
tam zapomínám na svět,
v tom moři vzrušení ztrácí se břehy.

Psss… spíš, a možná, že zrovna teď,
namlouvám si - mé tajné chtění,
že o mně, o mně jediném,
je to tiché snění.