Mezi dvěma světy XXVI.

XXVI.

Naši hrdinové se proplétali mezi stromy a utíkali, co jim nohy stačily. Vysoká tráva a husté dlouhé větve je šlehaly do nohou a obličeje, a dopolední slunce až nepříjemně hřálo. I přesto nemohli riskovat, že je i v lesích někdo zahlédne. Museli být rychlí, ostražití, důslední, nedůvěřiví. Jakmile by je kdokoliv spatřil, zastřelil by je, a oni neměli žádné zbraně. Neměli by nejmenší šanci se jakkoliv bránit. Neodpočívali, utíkali, co nejrychleji. Zastavili se až, když uzřeli první staveniště. Doběhli přímo na náměstí, za zadní strany. Zůstali stát pod kamenným domem, který byl vysoce postavený, tudíž bylo málo pravděpodobné, že by si jich někdo všiml. Selena pohlédla nahoru. Nad nimi se tyčila dvě okna, ze kterých slyšela hlasy. Opírali se podél zdi. Oba muži čekali na princezniny rozkazy.
„Co chceš dělat?“ naznačil ústy Amar a pohlédl zvídavě na Selenu.
Té její plán nebyl po chuti, ale jiná šance nebyla.
„Musíte se převléct. Poté se musíme dostat ke strážím,“ gestikulovala rukou a co nejtišeji vysvětlovala svůj plán.
Rolland s Amarem souhlasili. Selena je rukou pobídla. Přikrčili se a plížili se pod okny jako stíny. Opatrně našlapovali, aby je nikdo nezaslechl. Byl to obytný dům s velkými dřevěnými dveřmi s železným kováním. Na dvoře nikdo nebyl. Selena, co nejopatrněji, pohlédla jedním oknem dovnitř. Spatřila muže a ženu. Jejich nepozornost jim přišla vhod. Propletli se kolem nich až do středu města. Plížili se kolem domů a obchodů. Když spatřili vojáky, schovali se. Selena využila první příležitosti ukrást čepici, jakmile se naskytla možnost. Schovala si vlasy, a byla připravena zajistit svým přátelům oblečeni.
„Počkejte tady,“otočila se a přikázala.
Schovávali se v malé, úzké, špinavé uličce mezi dvěma domy, netušíc jakými. Oba muži poslechli a sedli si na kamennou zem.
Princezna byla již připravená vyrazit, když ji Rolland chytil za ruku.
„Buď opatrná!“
Selena se pousmála a beze slova vyrazila. Vzápětí však zvážněla. Narazila si čepici více do čela a pronikavým pohledem těkala po okolí. Hledala jakéhokoliv vojáka, který měl za úkol stát v pozoru. Celý život vyrůstala na hradě a v dětství chodívala mezi vojáky, kteří ji z legrace učili základnímu vojenskému výcviku. Vojáci byli natolik zaneprázdnění odváděním, prohledáváním, ničením, že si jí ani nevšimli. Obyvatelé byli naopak zděšení, že jen při pohledu na další uniformu jim nohy samy utíkaly.
V celém Světě panoval opět zmatek a nepokoje. Lidé byli pod vojenským dohledem, stráže neustále projížděly městem. Obyvatelé se báli jak o svůj život tak svůj majetek. Všechny obchody byly uzavřené, na každém kroku stál voják v pozoru. Prohledávali každý kout, každý krámek, každý dům, všechno, kde by se ti tři mohli schovávat. Nešetřili nic a nikoho.
Selena neztrácela čas. Zezadu se připlížila k prvním dvěma strážím, které spatřila a omráčila je. Hned na to, je rychle vysvlékla a rychlým krokem, se sklopenou hlavou mířila ke svým chráněncům. Cestou ještě stihla omrknout situaci u Brány. Byla od ní sice daleko, ale stála na vyvýšeném místě, odkud dobře viděla. Situace tam byla kritická. Hlídalo ji několik stráží. Brána uzavřená, lidé se tlačili, a požadovali vysvětlení. Nikdo jim pořádně neřekl, co se děje. Král za žádnou cenu neměl v úmyslu celému světu prozradit, že hledají princeznu vražedkyni a dva uprchlíky ze světa Ztracených. Mimochodem ti, jak ji spatřili, si řádně oddechli. Rychle se převlékli, Selena si nenápadně prohlížela Rollandovu urostlou postavu, chtě nechtě se začervenala a lišácky se ušklíbla. Zatřásla hlavou, aby zahnala hříšné myšlenky a pohlédla jinam.
„Jak to vypadá?“ otázal se Amar, krčíc se za Selenou.
„Špatně. Panuje tu chaos, lidé jsou zmateni, vyděšeni, nejhorší je to u Brány. Musíme získat koně, a ty jsou jedině v jejich základně, kterou mají právě tam,“ vysvětlovala situaci.
„Chceš říct, že máme jít přímo do vlčí jámy? Mě, jak uvidí, zabásnou hned,“ poukazoval Rolland na svůj obličej, stojíc od ní napravo.
To princezně nedošlo. Otočila se k nim a kousla se do rtu. Všichni tři vymýšleli náhradní alternativu.
„Mám to!“ vyhrkl Amar.
Selena s Rollandem zpozornili. Amar si odvázal z krku šátek, který byl součást vojenské uniformy a nabízel ho Rollandovi.
„Ovaž si to kolem tváře, budeme předstírat, že jsi zraněný. Tak se snadněji dostaneme k nim, pak jeden z vás odváže tři koně, a co nejrychleji zmizíme.“
Nadšeně se usmáli a pokývali hlavou.
„Jo, to by mohlo vyjít,“ odsouhlasila jeho nápad Selena. „Infiltrujeme se mezi ně a dál se uvidí. Amare, ty chyť Rollanda zprava, já zleva a jdeme.“
Postavili se, neboť dosud dřepěli na zemi. Rolland si sundal masku a ovázal tvář. Nastražili past, která, jak doufali, jim vyjde
Společně se vydali do davu. Princezna se svým přítelem podepírali Rollanda, který předstíral zranění. Jejich zpocená čela a nervozita byla cítit na sto honů. Cítili na sobě podezíravé pohledy ostatních vojáků, kteří se svým způsobem starali o obyvatele světa. Rychlým krokem a sklopenou hlavou doslova utíkali k železné Bráně, kterou hlídalo několik statných mužů. Zastavili se těsně před ní. Selena pohlédla na Amara, ten na ni. Beze slova se ujišťovali, zda svůj plán uskuteční. Kývli.
„Hej, stát! Co tu chcete?“ vyzval je plukovník a zatarasil jim cestu.
„Vedeme zraněného, “hlesl Amar, dívajíc se do země.
„Co se mu stalo?“ otázal se plukovník, a nedůvěřivě si Rollanda prohlížel. Vysoký statný zarostlý muž, ze kterého vyzařovala hrůza a respekt. Jeho hrubý hlas zrovna nepřidával na důvěryhodnosti.
„Ehm…,“lovil myšlenky Amar, kterého nic nenapadalo.
„Nedaleko se strhla rvačka a někdo ho pořezal kamenem do obličeje,“ skočila do řeči Selena, snažíc se mluvit mužským hlasem.
„Potřebuje ošetřit,“ dodal Amar.
Hlasy se jim třepaly a pot na těle nabíral na množství.
„Dobrá, odveďte ho támhle,“ ukázal plukovník prstem na kožený stan, u nějž se ošetřovali případní zranění. Naštěstí pro ně, tam momentálně nikdo nebyl.
Po těch slovech se naši přátelé opět dali rychle do kroku. Jakmile byli uvnitř, zastřeli závěs, namísto dveří, usedli naproti sobě a započali vymýšlet dál. Aby nevzbudili pozornost, započala Selena Rollandovi obvazovat tvář na náznak zranění.
„Tak to by bylo, co teď?“ otázal se s obavami Amar.
„Musíme od nás odvrátit pozornost, a co nejrychleji proklouznout Bránou,“ upřesnil Rolland jejich další krok. „Napadá někoho, jak a čím vzbudíme ještě větší rozruch?“
„Musíme se rozdělit,“ vyhrkla po chvíli ticha Selena.
„Co máš v plánu?“
„Jelikož potřebujeme dostat vojáky od Brány, tak nejlepší způsob, jak to udělat, bude oheň,“ vypověděla.
„Vyvoláme požáry několika stavení, předpokládám, že v nich nikdo nebude. Všechno teď prohledávají. Jeden z nás zapálí domy, druhý obstará koně a třetí se postará o Bránu.“
Amar s Rollandem vyslechli Selenin plán. Z výrazů jejich tváře pochopila, že se jim moc nezamlouvá, ale souhlasili. Ani sama princezna nebyla svým nápadem nikterak nadšená, ale jiná šance nebyla.
„Jdu pro koně,“ rozhodl Amar.
„Já si pohraju s ohýnkem,“ vložil vtipnou poznámku Rolland.
„A já se postarám o tu velkou železnou mrchu,“ pronesla vážným hlasem a narazila si čepici více do čela.
Ještě předtím než vyrazili, Rolland zatarasil cestu.
„Kdyby někoho z nás odhalili, tím myslím, především nás dva,“ poukázal na sebe a Amara, „tak ty uteč, rozumíš? Alespoň jednou udělej, to co ti říkám,“ vypověděl starostlivě Rolland a pevně ji uchopil za dívčí ramena. Hloubavým, zkoumavým pohledem čekal její okamžitou souhlasnou odpověď. Namísto její očekávané reakce, jej Selena objala a špitla do ucha.
„Udělám, co budu muset. A to znamená, že vás nenechám umřít.“
Políbila Rollanda na tvář a poklepla Amarovi do ramene. Pochopil její výzvu a společně vyběhli ze stanu. Rolland převrátil oči v sloup, ustaraně vydechl, ale vzápětí pokrčil koutky úst. Vyplížil se ze stanu a popadl první dvě hořící louče, které spatřil. Potěžkal obě své dočasné „zbraně“ a nevěřícně zakroutil hlavou.
„Museli jsme se zbláznit.“