Pohodička rande

Pohodička
kdybych jí vám tak mohl zařídit
povzbudit rozjitřená osamocená nitra
pochopením zahladit díry v uších
aby jste zas mohli naslouchat sytému srdci
v klidu kličkovat mezi jizvami
jak na procházce po pláži
mezi vchody poustevníků
jít hrdě, kráčet neskrývavě
vysmát se vlastnímu neštěstí
smůle lascivně dveře podržet
s drobným naivním očekáváním
že tě za jednosměrnou úlisnou úsluhu
přestane ta mrcha navždy pronásledovat
přál bych vám vše dobré
proč ne? nebýt vlažným
zaletět si jen tak proti ocelové zdi
nespravedlnost vlastní existence vystřelit z kanónu
v podobě nenalíčeného šaška s prezervativem na hlavě
co před výbuchem v kokosovém ořechu marně šmátrá po vypínači
pustit ty justiční vepře nadýchnout se neslanosti svobody
aby už si navzájem nemuseli prospěchářsky okusovat
své zbabělé špinavé ocásky
doufat, vědět, očekávat
že se zlé časy nikdy nevrátí
není to tu lehký pro nikoho
proč jen sakra někdo roky čeká na lásku?

Ženy náročné, muži vybíraví
roll Johny roll
vzdej to, když ti pak bude líp
nač se trápit hledáním neexistujícího?
nejtěžší je asi smíření s tím
že tu pro tebe nikdo není
je mi tě líto, tak vyrazíme balit ven
s přibývajícími skleničkami odvaha kolísá
pomlouváš, stydíš se, procitáš, chceš, usínáš
hnusák, co ráno na zastávce dostal polibek
típnul poslední jiskru tvojí naděje
zkoušíš je omakávat alespoň přes síť
zlom laťku vlastní namyšlenosti
jdi na rande s obyčejnou
hlavně jí hned neříkej, že bydlíš u mámy
neptej se jí, jestli se taky někdy chtěla zabít
neplať za ní útratu, nežmoulej párátko
žádný chození do kina, to radši park
druhej den s ní začni rovnou žít