V neckách

Yana: taron: PrimaDen: GULI: Všem moc děkuju. Vloni mě jeden kámoš poprosil, ať zkusím napsat nějaký text pro jejich kapelu. Nabídnul jsem jim Ohranou a Cestu, do tyhle podoby jsem přepracoval jednu svoji starší básničku, původně psanou ve volném verši. Zůstalo to bez odezvy.

No,mě by taky zajímala ta melodie k tomu..

Yana: PrimaDen: Jo..zase jsem přišla až po funuse...zase mě holky předběhly...maj pravdu....i mě to napřed připadalo pěkně houpavé a milé a nakonec ti černí pasažéři mě přinutili zaostřit a potom , to , že nikdo nedokážeme zakotvit, přirazit, když jsme u krajiny svých snů...je to prostě bomba , když už je krajina na dohled, tak nás provrtávají pochybnosti , jestli přece jen nehledáme ještě něco jiného....a plujeme dál..nespokojeni s tím , co máme..........

škoda, že toto dílko nemůžu poznat celkově..i s melodií...:-)

No mám pocit že za tenhle text by se nemusel stydět ani současný oblíbený písničkář Tomáš Klus. Nejdřív jsem se tak usmívala a říkala jsem si, jé to je milý, no pak jsem si uvědomila že to je spíš nespokojenost co z té písničky cítím, pachtění za čímsi a nenalézání uspokojení a ti černí pasažéři...no myslím že jsem to pochopila správně, sic humornou formou, ale tvrdá realita našich všedních dní.