Pod lavičkou v parku

Pod lavičkou v parku,
leží kousek párku,
co kdos asi nedojed.
Přišel bezdomovec,
zřel ho a nakonec,
tu lahůdku slupl hned.

Posadil se do míst,
kde strávil svou kořist,
pohladil se po pupku.
To mám ale radost,
žes mi takhle narost,
ty můj zlatej vejlupku.

Čím pak asi příště
nakrmím tě jistě,
nemám ani ponětí.
Možná v popelnici,
najdu jitrnici,
špejli nechám pro štěstí.

Tu pak nejspíš kamsi
v parku zasadím si
vyroste mi obr strom.
Na něm bude vyset,
jelit aspoň tucet,
velkých nejmíň jako hrom.

Sezvu bezdomovce
potřepou mi ruce,
jakej jsem to kabrňák.
Zbudou-li jelita,
most postaví četa.
Potom budu podmosťák.