Šílená

hučela v hlavě tak dlouho, až jsem ji musela vypustit ven...

prostějanek

17.01.2008

básně/lidé

1660(36)

Deset prstů tančí po skle
bez zjevné snahy
o souznění

prameny vlasů
upoceně lpí
na rozpacích tváří

dlaždice chladné
vítají tělo
krvavě leskne se dlaň

Dej sbohem vrabcům
šílená vílo
cela už čeká na přijetí

mříže tě vláčně obejmou
košilka bílá
sevře tvé tělo

(tak buď jí vděčná -
nikdo jiný to neudělá)

Dusivé kroky
zaznějí lebkou
/NENECH SE ZABÍT!!/

Zářivku slepou
nepřekvapí
křik ani proklínání
stínů s jehlami a jedy

Kůže začíná již chladnout

v rukou pár střepů
připomíná svět

(kdysi se roztříštil
pro lesk očí
jedné bláznivé...)

Ze sbírek: Rádoby filozofické blábolení pod deštníkem ze síťky na motýly, Láska a jiné druhy šílenství

Komentáře (8)

24.04.2008 - 19:04

HEPPY M'NDEYZ

nooo. když já už bych se jen opakoval.líbí se mi hlavně ty dusivé kroky..nenech se zabít!
a pak vlastně celá ta myšlenka.pokud jsem pochopil tak jak to bylo myšleno.ovšem:)

19.02.2008 - 13:07

puero

střepy v ruce,...každý střep je řešení situací, které se dají řešit mnoha způsoby, ale ne vždy těmi jednoduchými. Pak přijdou na řadu střepy v ruce.

29.01.2008 - 18:46

Ludmil Elis Quo

Jo, tahle se mi líbí...a do vcelku dost...

22.01.2008 - 18:50

Severka

geologa už máš;)...

18.01.2008 - 21:08

nostalgik

Najdi toho trpělivého archeologa, který ze střepů dokáže stvořit nový svět...