Jak vymazat vzpomínky, když vlastně nechci?
![]() ![]() ![]() ![]() |
Víš..
Pár dní stačilo.
Já hned milovala,
jak kreslil's mi na záda hádanky.
V trávě jsem tancovala,
ty jsi se smál.
Teď zbývá jen prolistovat stránky
knihy minulosti,
polibků a her.
A přítulností.
Zalepit posledních pár děr
v srdci.
To se ale dělá jak?
Jak zalepit bolest?
Šrámy na duši?
Kdo zalepí,
o čem netuší?
A proč se to vlastně muselo stát?
Jaká je pravda?
Ublížení, nebo mě máš rád?
Nesmysl.
A tohle byl poslední pád.
Nakonec.
Pár dní stačilo.
Já hned milovala,
jak kreslil's mi na záda hádanky.
V trávě jsem tancovala,
ty jsi se smál.
Teď zbývá jen prolistovat stránky
knihy minulosti,
polibků a her.
A přítulností.
Zalepit posledních pár děr
v srdci.
To se ale dělá jak?
Jak zalepit bolest?
Šrámy na duši?
Kdo zalepí,
o čem netuší?
A proč se to vlastně muselo stát?
Jaká je pravda?
Ublížení, nebo mě máš rád?
Nesmysl.
A tohle byl poslední pád.
Nakonec.

Dee: Ty jo, hádánky na záda...On si člověk v tom afektu neuvědomí, co by mu všechno chybělo. Jak? Bejt furt s někým jiným. S chlastem, s kámošema, s rodinou, se psem. Pak třeba potkáš někoho jinýho. Nevim. Já tohle doopravdy asi ještě nezažil. Jen tak třebas na den. To zvládneš.

je hodně bolavá .... paradox je , že já píšu jen když je mi "zle" ...pár jich vzniklo, ikdyž bylo ok, ale muselo to být silný. Umění nikdy nepřichází od štěstí- viděla jsem takové tetování na zápěstí

sakra ja se lekl...už sem se radoval, ale cejtim v tom rýmování...
3/5
3/5

Sakra, moc se mi líbí jakym stylem je napsaná, je mi opravdu smutno z jejího obsahu. Ale vzpomínej, i když to bolí, musim se unáhlit k takovým těm kecům jako čas vše vyléčí...vzpomínky zůstanou...bla, bla, bla. Ale věř mi jedno, jednou budeš šťastná a tvým štěstím budou ty vzpomínky. Budou kořením toho, co přijde.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Název je k ničemu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poslední
Předchozí dílo autora : Pavučina myšlenek