sazenice zdarma, objednávky zde
přidáno 16.01.2008
hodnoceno 7
čteno 1404(25)
posláno 0
Už ani nevím kdo.
Byl to tehdy divný den,
co jsem tu kytku donesl .
jen slova té postavy,
mně doznívají v noci,
jak vzdalující se kroky
v potemnělé uličce bez lamp.
Pořád jsem nechápal to:
"zalívat nemusíš, ona si poradí sama"
Dnes už to vím.
Ta kytka potřebuje pouze místo,
roste už sama.
V ten den jsem si donesl
-- BEZNADĚJ --.
přidáno 22.01.2008 - 22:05
Beznaděj, ta sama není,
těch kvítků je mnohem víc,
berou nám, čeho si cení
naše srdce a pranic
v růstu tom je neomezí,
ani péče zanedbaná,
háček v něčem jiném vězí:
je to duše rozervaná,
jež se sama štěstí vzpírá,
pěstuje raději splín,
naději, co neumírá,
ubíjí přístupem svým!
přidáno 21.01.2008 - 09:53
hm...kytka beznaděje...že by jsi ve svých dveřích potkal Darmoděje?...
každý ho asi jednou potkáme...
přidáno 20.01.2008 - 18:58
U kořenů beznaděje, často klíčí i semínka naděje, jen v záplavě těch ošklivých lupenů, si jich povšimneš až později, ale JSOU TAM!
Máš hezké metafory.
přidáno 17.01.2008 - 10:35
všichni tu kytku máme v sobě....UŽ JSME SE TAK NARODILI...je na každém zda ji hýčká nebo UŽ JI PŘIJAL A NEMUSÍ SE TAK S NÍ VŮBEC ZABÝVAT...:-))..napsané to máš opět vzácně...:-)
přidáno 16.01.2008 - 21:44
myslíš, že to jde lehce, není to prosté.
když tak hezky prospívá a mohutní a roste...
přidáno 16.01.2008 - 20:55
otevři okno a vyhoď takovou kytku...život je příliš krátký na slzy, a přesto v něm jsou.....
přidáno 16.01.2008 - 10:20
Skoro jako kopřiva... mráz ji nespálí a slzy jí neuškodí... právě naopak ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez zálivky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Artikulace
Předchozí dílo autora : Zamrzlý smích

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming