Démon prosící boha

Začalo to tím
já to vím,
že nad sebou přemýšlím.
A pokračovalo to.
A došlo to.
Došlo to do bodu kdy se neznám,
že mám spřeházenej seznam.
Seznam svých pocitů a myšlenek.
Už vidím jakej jsem byl navenek.
Tak jsem si řek, že budu jinej,
že nebudu chladnej a neupřímnej.

Své vnitřní síle prostor dám,
že jsem se tak změnil přiznávám,
ale zároveň přísahám.
Rohy ďáblovy pečlivě brousit budu.
Ať nikdy nenarostou
a s nimi jejich moc.
Tak tě bože žádám o pomoc:
„Dej mi sílu.“
Sílu vzdorovat okolí
vím, že to mnohokrát zabolí.
Dej mi sílu býti jiným,
neboť já za sebou ty stopy krve vidím
a za minulost se stydím.
Jsem démonem co rohy ďáblovy nosí
však o andělská křídla prosí.

Zlomil jsem si rohy
a jiný “člověk“ se ze mě stal
však boj ďábla a anděla neustal.

Tak jsem teď holý.
Nemám rohy nemám křídla.
Cítím se tak naze,
tak pomož mi v mé snaze

Ano jsem démon z pekel co o milost prosí
a na kolenou žádá,
že jeho život smysl strádá,
tak jen to mi bože dej
a nebo k tomu nejsem zrozenej?