|
..Jen reaguji... na skvělou poezii, a špatně naladěnou kytaru... a taky na bělostný úsměv za rudými rty
 23.07.2012 3 1532(14) 0 |
co cítím?
co cítit se dá?
jsem jak prach co na verše mi sedá,
a tím
vlastně vyjadřuje nepopsatelné.
co dělám?
co vlastně dělat se dá,
abych nevyplašil motýla,
co na papír mi sedá?
-věčná můza-
A bázeň to je to slovo
to cítím.
tak se probíráme strunama
-jen Ty a já
-já a Ty
a slyšíme obrazy,
a vidím melodii
cítíš ty barvy?
tak na struny jemně- neprobuď touhy,
neuspi můzy
. spíš zažehni lásku.
co cítit se dá?
jsem jak prach co na verše mi sedá,
a tím
vlastně vyjadřuje nepopsatelné.
co dělám?
co vlastně dělat se dá,
abych nevyplašil motýla,
co na papír mi sedá?
-věčná můza-
A bázeň to je to slovo
to cítím.
tak se probíráme strunama
-jen Ty a já
-já a Ty
a slyšíme obrazy,
a vidím melodii
cítíš ty barvy?
tak na struny jemně- neprobuď touhy,
neuspi můzy
. spíš zažehni lásku.
Ze sbírky: po(d)řádná poezie
23.07.2012 - 21:12Cvokhauz
zlepšil ses. dost. začátek je bombastický, v poslední sloce už zase upadáš do svého starého stylu, ale celkově je to určitě nadprůměr. řekla bych 9/10
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Galaxie prachových zrnek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Domina
Předchozí dílo autora : Lolita
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
