|
Momentka
 20.07.2012 3 1037(14) 0 |
Víš,
jsi jako myš
Tichá a maličká
Trošičku výš,
nad žárovkou a střechou,
svítí slunce
Světlo na tebe nepočká,
když o něm víš
když o něm víš:
vata na oknech tě dělí od světa,
jsi jako myš,
když v pastičce není návnada
když směješ se jenom v neděli
když soudí tě, aniž by věděli
jestli jsou sami dospělí...
jsi jako myš
Tichá a maličká
Trošičku výš,
nad žárovkou a střechou,
svítí slunce
Světlo na tebe nepočká,
když o něm víš
když o něm víš:
vata na oknech tě dělí od světa,
jsi jako myš,
když v pastičce není návnada
když směješ se jenom v neděli
když soudí tě, aniž by věděli
jestli jsou sami dospělí...
21.07.2012 - 13:57Zajímavé přirovnání. A ten závěr! Jen dospělost by si neměla nárokovat schopnost soudit. Spíš morální vyspělost.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V domě tvojí samoty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pravá tvář nechtěných sympatií
Předchozí dílo autora : Vinice
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
