Úděl smutku

Zas zlý osud mě stíhá.
Já už jenom koukám,
jak den se za dnem míhá
a naděj v sobě ztloukám.

Ač smutek za smích skrývám
a deštěm kryju slzy
Zlá tušení mívám,
že žal přijde brzy.

Že další rána padne
a srazí mě dolů.
Že další růže zvadne
a přijde další z bolů.

Já dostal úděl smutku
a musím ho přijmou.
A není tu již skutku,
jenž by jej mohl vyjmout.

Však proč dostal jsem touhu,
již naplnit nejde?
Ze štěstí jen čmouhu,
z níž sotva něco vzejde.

E