Mezi dvěma světy XIII.

Ztraceni se pomalu vzpamatovávali z opětovného, brutálního a krutého napadnutí Gerwinovou bandou. Kouř z uhašených domů se vznášel k nebi jako stín, který jejich část zcela pohltil. Lidé si pomáhali navzájem, ostatně jako vždy. Z ulic odnášeli mrtvoly, pomáhali raněným Zara, Amar, Pierot, Kiminoke a ostatní přeživší ošetřovali raněné, případně pohřbívali mrtvé, kterých bylo neobvykle málo. Nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Pierot s Amarem byli venku, a starali se o lidi tam, Kiminoke se Zarou a dalšími přáteli zůstali v domě a pokoušeli se zachránit co největší počet lidí, nejvíce však Rollanda. Jeho zranění bylo vážné. Útočník sice jen těsně minul životně důležité orgány, ale Rolland ztratil spoustu krve. Ležel za plentou v horečkách. U něj seděla Zara a ránu zašívala. Celá od krve si utírala zpocené čelo.
„Ne..Seleno…já tě tu nenechám..ne, Seleno…,“blouznil Rolland se zavřenýma očima.
„Klid, Rollande, už je dobře, jen klid. Teď musíš odpočívat,“chlácholila ho Zara a umývala si ruce v lavoru plném ledové vody.
„Kde je..kde je…,“opakoval neustále a házel hlavou ze strany na stranu.
Zara ho uchopila za obličej a snažila se ho uklidnit.
„Rollande, je v pořádku, uklidni se.“
Jakoby ji intuitivně vnímal. Po těch slovech a jejích dotycích se upokojil. Zůstal nehybně ležet a zhluboka dýchal. Sice jej Zara uklidňovala ale sama si nebyla jistá tím, co říká. Nikdo Selenu od té bitvy neviděl. A to se pomalu stmívalo. Do místnosti nečekaně vstoupila Kiminoke.
„Zaro, jak mu je? Přežije to?“ Otázala se a s obavami na něj pohlédla.
„Doufám, že ano. Potřebuješ něco?“
„Don mě za tebou poslal, že tě potřebuje,“vyřídila vzkaz Kiminoke a rukou pokynula za sebe.
„Už běžím. Zůstaň u něj a omývej ho, musíme snížit horečku,“přikázala a podávala ji studený mokrý hadr. Kimi souhlasně kývla. Jakmile Zara odešla, Kimi se posadila k Rollandovu nehybnému tělu. Nyní ho poprvé viděla bez masky. Jinak ji nosil pořád. Jeho znetvořený obličej působil odpudivě ale Kimi nijak neodrazoval, naopak. Se zájmem a zamilovaným pohledem si ho prohlížela a v duchu si s ním představovala zářivou budoucnost.
„Jednou budeš můj, a na ni zapomeneš. Beztak už je mrtvá,“říkala si Kiminoke, když v tom zaslechla Rollandovo brebtání.
„Seleno..odpusť..milu..miluju tě, Seleno…promiň..já…já…,“vydechl, pootočil hlavu na stranu a usnul.
Po jeho slovech Kiminoke odtáhla ruku a svraštila obočí. Až doteď si dělala naděje, ale to co slyšela, jí je zhatily. Odtažitě na spícího Rollanda pohlédla. Věděla, že je Selena z Mocných, nikdo ji to sice neřekl, ale ráda poslouchala cizí rozhovory. Nyní se toužila Seleně pomstít, nenáviděla ji. Navíc, to jen kvůli ní je Rolland v tomto stavu.
„ Zaslouží si zemřít, musí zemřít,“rozhodla Kimi, odhodila hadr do lavoru a vyběhla ven.
Zara se za ní otočila, když proběhla kolem ní.
„Kimi, kam běžíš? Zůstaň tady, Kiminoke!“ Křikla, ale ta se ani neotočila.
***
Gerwin se netrpělivě a nervózně procházel po místnosti, zpět u nich. Sem tam kopl do židle, nebo shodil nějakou věc ze stolu, a každou chvíli si zapaloval cigaretu. Z jeho vzteklivého chování jej vyrušil Bedin.
„Můžeš mi říct, co děláš?“ Zeptal se ho klidně.
„Přemýšlím,“odsekl a posadil se.
„Nad čím?“
„Nad tím, kdo je ta holka, sakra. Museli jsme ji ztratit? Kdo to vůbec byl? Nikdy předtím jsem ji u Ztracených neviděl. Všiml sis, jak bojovala?“ Vypověděl Gerwin.
„Jo všiml, ta se nezastavila. Byla jak neřízený vraždící nástroj, ani na chvíli nezapochybovala.“
„Zabila víc chlapů, než kdokoliv jiný, kdy jindy. Do hajzlu..,“křikl Gerwin a naštvaně bouchl pěstí do stolu a vztekle shodil všechno nádobí.
„Uklidni se.“
„Neříkej mi, abych se uklidnil,“vyjel na Bedina. „Chci vědět, kdo je ta holka, chci ji tu mít, rozumíš?!“
„Rozumím, ale jak to uděláme?“ Odvětil a odvrátil tvář.
„Někdo od nás se tam vrátí, nenápadně a bude čekat, až se ta mrcha objeví. A pak mi ji sem přivede,“pronesl Gerwin a pohlédl z okna.
Z jejich rozhovoru je vyrušil další muž, který vběhl do místnosti a vzkázala Gerwinovi, že s ním chce někdo mluvit.
„Nemám na nikoho náladu,“odsekl Gerwin, hledíc z okna.
„To tě zajímat bude,“ujistil ho muž.
Gerwin s Bedinem otráveně odešli za mužem. Venku stála dívka, kterou drželi za ruce pevně další dva muži. Gerwin vytáhl pistoli, kterou nosil u sebe a namířil na dívku.
„Hej..hej..klídek…já jsem přišla v míru…jen klid,“koktala vyděšeně i přesto odhodlaně.
„Mluv, co tu chceš, nebo tě zabiju,“přikázal Rolland, držíc v puse cigaretu.
„Mám pro tebe informace.“
„Co ty pro mě můžeš mít za informace?“
„Řeknu ti to, ale nic se mi nestane, dohodnuto?“ Pokoušela se vyjednávat.
Gerwin se hlasitě zasmál.
„Se mnou se nevyjednává, děvenko,“odplivl si a nabíjel zbraň.
„Počkej..no tak..vím, kdo je ta holka, která s námi bojovala, vím, že chceš vědět, kdo to je. Znám ji,“vyhrkla dívka.
Gerwin odložil zbraň a společně s Bedinem se na sebe nejistě podívali.
***
Selena se pomalu probouzela ze svého hlubokého spánku. Byla již tma, když otevřela oči. Rychle se snažila si utřídit myšlenky, co se stalo. Jakmile se vzpamatovala, rozhlédla se okolo. Tělo již měla odpočaté, mohla se tedy vydat zpět, ale kam? Obklopoval ji hustý les, kterým procházely jen nepatrné měsíční paprsky. Nevěděla, kudy se vrátit. Neznala to tady. Pohlédla do míst, odkud spadla. Nyní se jí to zdálo moc vysoko ale zůstat v lese nemohla, už tak bylo štěstí, že se ji dosud nic nestalo. Zpočátku uvažovala, že zde přečká noc, ale vzápětí tento nápad zapudila. I když byla odvážná, nyní ji vyděsilo sebemenší houknutí sovy, či zašumění větví. Navíc se klepala zimou, foukal studený vítr a noci zde bývaly chladné.
„Musím jít, tady zůstat nemůžu. U nás už jistě vědí, že jsem pryč. Ach jo,“řekla si a dala se do kroku.
Netušíc kam, vydala se na cestu. Neustále se obezřetně ohlížela. Po tom, co zažila, trpěla představami, že ji někdo sleduje. Hlavou se ji honily myšlenky na její pronásledovatele. Co když tu pořád někde jsou a čekají na ni? Proto chvílemi běžela, chvílemi kráčela volným krokem. Neměla ponětí, kam jde. Tiše doufala, že trefí ke Ztraceným, a že jsou všichni v pořádku. Pomyslela zvláště na Rollanda a na to, v jakém stavu jej naposledy viděla. Už jen tato myšlenka ji hnala vpřed.
„Musí přežít, prosím, musí přežít. Minulost se opakuje. Už podruhé je kvůli mně zraněný. Kdyby mě nezahlédl, nic by se mu nestalo. To snad není možné, já jsem pro něj zkáza,“vyčítala si Selena a se slzami v očích se rozběhla. Byla odhodlaná se nezastavit, dokud nedorazí k Rollandovi. „Jestli to přežije, už mu nebudu komplikovat život. Už se k němu nepřiblížím, jen ať přežije, prosím. Měla jsem ho poslechnout, a zapomenout.“