Mezi dvěma světy XII.

XII.

Selena, Rolland a Amar seběhli dolů. Vyzbrojeni se krčili u východu, zmateně se dívali před sebe a sledovali hrůzu, která se venku odehrávala. Selena viděla teror, krev, zoufalé výkřiky, bezradné slzy. Gerwinova banda vtrhla do vesnice a na koních naháněli, zabíjeli, stříleli, bodali nebohé obyvatele. To vše jen pro zábavu. Muži se jim snažili bránit a ženy s dětmi před nimi vyděšeně utíkaly. Rollandovi lidé byli v pohotovosti a již bojovali. Rolland nadále nečekal a přikázal Seleně.
„Zůstaň tady a střílej odsud, vím, že máš dobrou mušku. A my…jdeme,“vyzval Amara a společně s puškami vyběhli ven a začali střílet po mužích na koních. Křičeli po lidech, ať se schovají kamkoliv můžou.
Selena v kleče nabila zbraň a střílela, bez rozmyšlení. Necítila žádné emoce, její instinkt ji, jako již mnohokrát, radil jednat. Bez soucitu, bez výčitek svědomí. Její obratnost s několika kilovou puškou byla vynikající. Jakmile sestřelila prvního muže, v mžiku nabila a střílela dál. Jak řekl Rolland, mušku měla skvělou. Jedna její střelná rána byla smrtelná. Strefila se většinou do hlavy nebo přímo do srdce. Situace byla katastrofální. Na ulicích se povalovaly mrtvoly a plno krve. Nikdo neměl čas sledovat někoho jiného, nezbývalo než doufat.
Selena neuposlechla ani tentokrát Rollandův příkaz. Pušku nasadila za záda a vyběhla ze svého úkrytu. Spatřila, jak se jeden muž pokouší znásilnit nebohou dívku. Selena se úspěšně vyhýbala kulkám i kopytům koní. Tasila dýku, zatáhla muže za vlasy a bez rozmyšlení jej zezadu podřezala. Krev jim oběma střikla do obličeje. Přepadená dívka se na ni se slzami děkovně dívala.
„Utíkej!“ Přikázala Selena
Dívka se nerozmýšlela, postavila se na nohy a utekla do bezpečí. Selena s dýkami v ruce se obezřetně a šokovaně, podívala před sebe. Dva muži seskočili z koně a blížili se k ní. Selena měla ruce mírně natažené od těla a pevně svírala obě zbraně. Zlostně čekala, až k ní dojdou. Jakmile se přiblížili na vhodnou vzdálenost, Selena po jednom hodila dýku, která se mu zabodla do srdce, otočila se vedle a hodila dýku i po druhém muži. Dýka se mu zabodla do břicha. Selena obě zbraně vytrhla z mužských těl. Rozhlédla se kolem sebe. Nikde neviděla Rollanda ani Amara. Stála přímo uprostřed té vřavy. Zastrčila dýky, vytáhla pušku a opět začala střílet. Útočníků neubývalo, pořád přijížděli další. Když spatřili úspěšně střílející postavu, pár mužů se zaměřilo na ni. Neměli proti ní šanci. Selena pouze otáčela tělem a celá od cizí krve, už z dálky neustále střílela. Mezitím se nepřestala rozhlížet po Rollandovi.
Situace byla čím dál tím horší. Už zapalovali i domy. Aby toho nebylo málo, Seleně došly náboje.
„Sakra,“zaklela a odhodila pušku.
Nebyl čas zaběhnout pro další, vytasila dýky a rozhodla se bojovat pouze jimi. Proplétala se kolem útočníků, kteří stříleli, a bodala je kamkoliv mohla, hlavně smrtelně. Selena se schovala za roh jednoho rozpadajícího se domku a rychle dýchala. Nyní ji došlo, co se děje, a bylo ji do breku. Natáhla před sebe ruce a prohlédla si zakrvácené oblečení. Takový masakr zažila poprvé, ale svědomí ji našeptávalo, že ti lidé ji potřebují, že to co dělá, je správné. Setřela si krev z obličeje a dodávala si odvahu.
„Ne, teď to nesmíš vzdát. Musíš vydržet!“
Vyběhla a pohlédla kolem. Ženy se marně pokoušely uhasit domy, útočníci jim v tom bránili. Selena konečně spatřila Rollanda, jak zakrvácený bojuje se stejně statným mužem, jakým je on sám. Jeden druhého se snažili zabít. Selena by nejraději vykřikla, ale musela se udržet. Udýchaně oddechovala a utírala si zaslzené oči. Sledovala bojujícího Rollanda. Ten ji, naneštěstí pro něj, zahlédl.
„Seleno, schovej se!“ Rozkřičel se.
Muž využil jeho slabosti a chvíle nepozornosti a bodl ho do žeber. Rolland zaúpěl bolestí a spadl na zem.
„Rollande!“ Vykřikla Selena a hodila po útočníkovi svou dýku. Ta se mu zabodla přímo do zad. Selena se rozběhla za Rollandem a klekla si k němu. Ten se svíjel bolesti. Selena jej opatrně objala a snažila se mu zastavit krvácející ránu.
„To bude dobrý, Rollande, to bude dobrý!“ Chlácholila ho.
„Seleno, měla jsi zůstat uvnitř!“ Pronesl s obtížemi Rolland.
Selena se pokusila o úsměv. Musí ho odvést, jestli se rána neošetří, nepřežije to.
„Rollande, musíme pryč,“rozkázala a pomáhala Rollandovi na nohy.
Selena se rozhlédla a snažila se najít někoho od nich, někoho živého. Naštěstí zahlédla Kiminoke, za rohem, v jejím úkrytu, jak střílí z pistolí.
„Pojď,“vyzvala ho a doklopýtala s ním, i přes kulky, ke Kiminoke.
„Bože, Rollande, co se stalo?!“ Zděsila se. V tuhle chvíli zapomněla na svou nenávist.
„Musíš ho odvést domů, hned, budu vás krýt!“ Přikázala ji Selena.
„Ne!“ Zastavil ji Rolland a uchopil za rameno. "Já tě tu nenechám! Pojď se mnou!“
Selenu jeho oddanost a starostlivost málem rozbrečela, ale nesmí tomu podlehnout.
Bez odpovědi jej políbila na rty a křikla na Kimi. „Odveď ho a ošetři!“
Kimi kývla na souhlas a opřela si Rollanda rameno, i přesto, že byl těžký. Selena uchopila pistole, kterými střílela Kimi, nabila je a kývla na ni. Jakmile se Kiminoke s Rollandem rozběhli, Selena započala střílet a úspěšně. Střelný prach létal všude kolem. Selenu dusil, ale to ji nezabránilo střílet dál. Když Kiminoke byla s Rollandem v relativním bezpečí, Selenina střelba utichla. Ruce měla opět mírně od těla, držíc pistole a nenávistně hledíc před sebe. V tom momentě ucítila pohled, který ji sledoval. Podívala se tím směrem. Z dálky ji pozoroval muž, přibližně stejně starý jako Rolland.
„Chlapi, přestaňte! Slyšíte! Dost!“ Zakřičel hlasitě, a třikrát vystřelil do vzduchu. V tu ránu všichni útočnici přestali bojovat a pohlédli na něj. Boj utichl.
„Chyťte tu holku!“ Křikl muž, poukazujíc prstem na Selenu.
Ta vytřeštila oči, a o krok ustoupila. Pohledy těch „parchantů“ směřovaly na ni. Selena se bezradně koukla kolem sebe a hledala nějaké zbraně. Dýky neměla, pušku také ne a v pistolích nebyl žádný střelný prach. Byla v koncích, pomalu ustupovala dozadu. Panovalo napětí. Než se stačila vzpamatovat, muži utíkali směrem k ní. Selena se bezmyšlenkovitě rozeběhla, netušíc kam. Utíkala, co jí nohy stačily. Pořád se ohlížela. Tlupa chlapů jí doháněla. Selena se zastavila až v lese. Rozhlédla se, nevěděla, kde je. Nestačila s dechem. Byla vyděšená ještě víc, než když zabíjela. Ve stoje si setřela pot z čela. Čepici, kterou si zakrývala vlasy, ztratila dávno. Myslela si, že je setřásla, když v tom uslyšela.
„No tak, chyťte ji!!“ Pobízel je dotyčný muž. Selena se otočila a uviděla temný stín mužů, který mířil k ní. Selena se dala opět do útěku. Větve stromů ji šlehaly do tváře. Nohy se ji podlomovaly z nepříliš pevné půdy a z únavy.
Náhle upadla a skutálela se do příkopu. Poté, co se „otřepala“ ze svého pádu, podívala se do míst, odkud spadla. Bylo to vysoko. Zpátky se nevyškrábe. Ne teď, když jí vlastní končetiny neposlouchaly. Ukryla se do mechu, mezi větve, které byly opodál spadlé na sebe. Tiše doufala, že ji nenajdou. Jakmile muži doběhli na místo, odkud Selena upadla, zastavili se.
„Kde je?“ Zeptal se muž.
Selena zaslechla mužův hlas. Tělo ji ztuhlo strachem, nehybně očekávala, co udělají.
„Nevíme Gerwine, někam zmizela.“Odpověděl mu někdo.
„Přece se nepropadla do země, někde tady musí být! Najděte ji!“
„Gerwine, můžeme ji hledat do nekonečna, bůhví kde je,“odvětil mu Bedin, značně podrážděný. „Kdo to vůbec je?“
Gerwin si naštvaně odplivl.
„To právě nevím, ale zjistím to,“odmlčel se. „No dobrá, vrátíme se. Však já ji najdu,“dodal a podíval se po lese. „Jdeme,“pokynul mužům a všichni naráz pomalu odcházeli.
Selena ve svém úkrytu vyslechla celý rozhovor. Oddechla si, když zaregistrovala vzdalující se kroky. Unaveně si lehla do trávy. Byla rozhodnuta si chvíli odpočinout a vrátit se, ale těžká víčka se jí zavírala a ona usnula.