ukončit?

1.

Čára ponoru cejchem? Hrubě s ní zatřásl, měl v očích otazník a vztek.
Pomyslela si, proč sakra mluví tak šroubovaně.
Komu dovolíš vstoupit bez klepání?! Smýkl jí o zem.
V očích prkennou podlahu, suky, letokruhy měla bych napastovat,
napadlo ji naprosto nesmyslně.
Roň slzy!
Jen pomalu se zvedala, věděla, že nemá rád prudké pohyby.
Trval na tom, že jeho repliky musí doznít.
Miloval tu chvíli. obecenstvo pod nohama a on na piedestalu.
Jeviště.
Ukojen ve své samolibosti docela mile houkl, ulej oheň a zamkni.
Hlavou jí běželo že asi vzdělání není zárukou lidskosti..
S láskou pohlédla na spícího veršotepce a začala uklízet po mejdanu.

2.

Podáváš mi revolver a říkáš střel! Byl jsem hajzl a parchant a jsem srab...
Sám se neukončím.
Mám chuť to udělat, fakt, že jo.
Váha kovové zbraně jako by mi dodávala pocit moci, nemoci, bezmoci...
bože co mě to letí kebulí, za kraviny.
Jako tehdy, jaks mě škrtil, pak se mnou smýkl o zem a jediný co mě napadlo, - měla bych napastovat..
Asi jsem divná, divná, jaks to říkával? "Buď vděčná, že sem si tě vybral", nu byla jsem...
Vděčná, věčná šedá myš co nikde nepřekáží.
Svírám v ruce ten kov, cítím sílu, která z něj do mě tryská, dívám se ti do očí, máš je prázdný...
Milovala jsem tě, nebo se jen bála tvé nevůle, tvých výbuchů vzteku?
Potěžkávám zbraň, je to tak jednoduché, jedním prstem ukončit.
Provokuješ: střel..! "si sračka dycky si byla všem sem to řek, že ses na mě přilepila, že nemáme nic společnýho!
Tvůj prázdnej pohled a tvý kecy mě už nedojímají.
Koukám na mouchu chycenou na mucholapce. Tak jsem žila já.
Volnou rukou ji pomáhám na svobodu, zabzučí dokonce mám dojem že mi packou mávla, bože jsem šílená?
Ne ještě ne.
Mucholapka je prázdná, hodiny tiše tikají...tikají...tikají...