Žít, či nežít ?

Po jedné z mnoha hádek doma, jsem se opět zamyslel nad tím, jestli má cenu být "nejinteligentnější" tvor na světě, jestli převažují pozitiva nad negativy ve způsobu života lidí.

Přišel jsem na to, že smysl veškerého bytí na Zemi je přežít a rozmnožit svůj druh. To je také základní instinkt každého tvora. Kromě člověka. U toho je tento pud dnes nahrazen pudem za vytvořením šťastného života. Zní to sice hezky, ale co vše se musí mezitím stát, než takový život opravdu nastane, je-li to vůbec možné.

Začíná to vlastně už samotným narozením, člověk se musí narodit zdravý, jak fyzicky tak psychicky. Jinak jeho vyhlídky na spokojený život končí už v první vteřině jeho života a čeká ho život po ústavech nebo na vozíků. To určitě šťastný život není. Když se překoná tahle překážka, čeká člověka další problém. Nazvu ho problém vzdělávání. Každý chce vystudovat co nejlepší školy, tak aby mohl získat zaměstnání, které by mu alespoň přiblížilo šťastný život. Ale co všechno se může během vzdělávání stát? Nemusí se ve škole dařit, což může mít frustrující následky přímé a nepřímé viz. rodiče. Pokud už se člověku podaří úspěšně promarnit dvacet let života v ústavech vzdělávací péče, může se konečně pustit do samotného života, ve kterém na něj čeká mnoho dalších věcí, které kazí iluzi šťastného života. Z toho kvanta bych jmenoval snad jednu za všechny a to nesmyslné zákony.

Když tohle všechno srovnám se životem např. jelena někde ve stepi, vychází mi, že člověk má nejhorší život na světě. Na jelena sice čeká nebezpečí smrti každý den v podobě hladových šelem(které mimochodem u lidí můžou s úspěchem nahradit neopatrní řidiči), ale nemusí řešit takové věci, jako kdy si udělat úkol do školy, kdy zaplatit daně nebo nepřijít pozdě do práce.

Kdybych teď měl možnost vybrat si, jako co se narodit, vybral bych si život nějakého lidmi neobjeveného mořského tvora, žijícího hluboko pod hladinou. Protože nejlepší věc, jakou může kdo udělat, je vyhnout se člověku.