přidáno 03.06.2012
hodnoceno 5
čteno 963(11)
posláno 0
Až přestanou fungovat všechny léky,
co ztišují emoce, odvrací zlobu, berou
sebevrahům žiletky z rukou a natahují
prsty v zaťaté pěsti, zůstaneme sami.

Poprvé sami se sebou, bez prostředníka,
ryze surové jádro citu, neobroušené,
rvoucí vnitřnosti. Ta vlna předlouho
spoutaného běsnění přelije se jak tsunami.

Čekám na ni, předčasně propuštěna,
brouzdám se v rákosu a vyhlížím vás.
Šaty zmáčené, s okem na dalekohledu,
tiše schována na ostrově od Kim Ki-duka.
přidáno 06.06.2012 - 16:23
to by bylo, kdyby najednou vsichni vysadili medikaci... nebrouzdej dlouho, at nenastydnes... ;)
přidáno 04.06.2012 - 13:23
No, co mám psát, že je to jedna z tvých nej ? To už nejde, to už jsem psala před chvílí, tak já napíši , že je velmi silná sdělením...co budou lidé dělat se svými city, až jim nikdo nepodá utišující lék farmacie ? Hm....ti , kdo utečou do přírody, ti možná přežijí svou nemoc citů, ti kdo zůstanou ve velkoměstech zcela určitě zblázní :)))
přidáno 04.06.2012 - 09:19
díky moc
přidáno 04.06.2012 - 08:19
Je fakt zvláštní formou a fakt moc dobrá sdělením, líbí
přidáno 04.06.2012 - 08:05
Tak ta je vážně dobrá! Moc :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
OSTROV : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : ZAHRADA
Předchozí dílo autora : KRUH

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming