Stín...

Naprostou temnotu osvětlil blesk a ve stejném okamžiku se ozvala hromová rána, která přibila vše živé k zemi.Blesky jako hladové hadí jazyky olizovali zem a z nebe se snášel liják, který prudce dusal zemi ohromnými kapkami.Kradl se nocí a temnota a rozruch mu poskytovali tu nejlepší ochranu.Nikdo v tento čas kdy se zem snoubila s oblohou nebyl venku a i kdyby byl nespatřil by rychle se pohybující stín.Městečko bylo pohrouženo do předstíraného spánku, ale mysli lidí žijící v něm, se krčili ve strachu z bouře, které se přihnala jakoby odnikud a pustošila vše co jí přišlo do cesty.Temný stín ustrnul a zacouval do postraní uličky.Kus od něho se jakýsi muž pokoušel opravit veřeje, které v poryvech větru mlátily do a přidávali tak již šílenému chaosu této noci něco hororového.Netušil že jen kousek od něho stojí smrt a nebo spíše smrtonoš jak ho znali ti kdož si jeho služby objednávali.Muž zaklel a rozběhl se zpět do domu,praštil dveřmi a zhasl světla.To mu zachránilo život, stačilo aby ještě okamžik stál v cestě stínu a byl mrtev dříve nežli se podruhé nadechl.Dnešní noc stín neplnil zakázku,ale šel vykonat pomstu a zabít ty jenž zničili jeho život.Přesunul se do leva a v temnotě se rozplynul.

Místnost byla ozářena jen pohasínajícím ohněm v krbu, u stěny pod oknem byla postel ve které hlasitě chrápal muž ze kterého byla cítit spousta alkoholu který vypil nežli usnul, byl to hrubec a svou ženu a dítě tloukl i jen za to že se na něj podívali, jeho žena ho z jakéhosi důvodu i přes to milovala a trpěla to že ubližoval jejímu chlapci.Stín se zastavil ve vedlejší místnosti kde neklidným spánkem spal ve své postýlce chlapec, sklonil se nad ním a pohladil jeho hnědé vlasy.Chlapec se uklidnil, přetočil na pravý bok, ve spánku se usmál a oddychl.Stín ustrnul a zarazila ho už jen skutečnost že něco takového dělá. Žena spící pod oknem se pohnula a zasténala bolestí, spala a skráni měl sotva zaschlou krev z rány kterou utržila dnes večer od svého muže. Stín se přesunul k ní ve tváři měl napětí, sáhl pod paždí pro nůž a nahnul přikrčen se připravil zasadit ženě ránu, zarazil se cosi mu bránilo ženu zabít ,nebylo to cosi ale cit který jediný mu zbyl, tu ženu miloval a přesto ji chtěl zabít,ukončit tak trápení své i její. Náhle se chlapec v postýlce posadil, zamžoural očima a opět si lehl. Stín se opatrně pohnul směrem k postýlce, nahnul se nad chlapcem pohladil ho a hlubokým kupodivu příjemným a něžným hlasem chlapce uklidnil,,spi chlapče máma je u tebe a vše je v pořádku,,.Netušil že ho žena pozoruje se zvedl a přešel do vedlejší místnosti k spícímu muži.Žena věděla že se nesmí hnout ani jinak projevit že je bdělá,uvědomila si že před ní není zloděj, ale vrah což znamenalo že jakýkoliv pohyb by ji zabil a její dítě též.Stín stál vprostřed místnosti a zvažoval co se stalo,nebyl schopen ženu ani dítě zabít a věděl že nemůže zabít ani muže, protože on byl živitel a ochráncem této rodiny i když svou ženu měl pouze jen na hraní a dítě považoval za přítěž.Stín vyndal z kapsy figurku kostlivce a položil ji nad krb.Tiše jako kočka se vykradl do temné neklidné noci.V hlavě mu zněla slova která kdysi někdo řekl a teď se stali pravdou,,nemůžeš zabít nikdy toho koho skutečně v hlouby srdce miluješ, ale jsi schopen pro ty koho miluješ vraždit, krást i lhát,,.Věděl že byl sledován a také věděl že bude bdít nad zdravím malého chlapce, který nesl jeho jméno……