Když umírá básník...

Aliwien: Vím ještě o jedné možnosti, Aliwien: Zkusit to taky...;o)

Krásně napsané, nezbývá, než chválit.

Makyna: Díky!
Že by za to mohly ty vábničky vnad v čerň smutku zahalené?
Uznávám, to se mi povedlo...Teď uvažuji, jak použít v básni, že mne nějaká vnadná žena vystavila 3. stupni tortury svých půvabů...A ještě mám v zásobě i pár dalších originálních a neotřelých nápadů a čekám, až to uzraje!;o)))

Krásná báseň, první sloka mě dostala! :-)

alexis: Díky! Zapláčeš taky u mého smrtelného lože?;o)))

Nádherná, moc se mi líbí :) Příjemně melancholická

taron: Díky! Lituju, že neumím skládat melodie a zakuklit je do not, podle kterých bych to rád i uměl hrát...;o)))

Yana: Zpívání je bezva věc, krásně uvolňuje. Jinak si teď nevzpomínám na variantu Když milenky pláčou. Znám jen v originále 1 verš:Když mrtev je básník, všechny jeho přítelkyně pláčí. V češtině je to ta píseň v perexu. A tahle má má jinou melodii...;o)))

Yasmin: Díky! Pro mne je zase příjemné si přečíst něco podobného v komentíku! o)))

Ou jé ...opravdu krásná...

Jo, mam to ta melodie Když milenky pláčou.

Prostě si to tady zpívám, taková melodická je ta báseň. Celý život se připravujeme na stáří a na umírání....

příjemné ... zvláště první sloka :-)*