Dobrodruzi z Antaru: Kapitola VII - Velký boj

Po klidné noci nastalo ráno. Celá skupinka čítající Danielu, Rogra, Vidaatha, Alessandra, Yzergina, Dandara a dalších tří válečníků zachráněných z pevnosti Chaledath, se právě probouzela. Poslední hlídal Avidius. Po celou dobu noci na hřbitov nikdo nepřišel.

Sbalili veškeré své věci a přichystali se na cestu do města. Válečníci si přes svoji kroužkovou zbroj navlékli prosté oblečení. I Dandar na sebe oblékl prosté oblečení, aby ho nikdo ve městě nepoznal. Všichni na pohled vypadali na obyčejné obyvatele. Doufali, že se v davu snadno skryjí a budou moci podniknout svůj plán.

Rogr stejně jako prvně zašmátral za kamennou rakví a otevřel tak vstup do chodby. Alessander si opět na cestu svítil očarovaným klackem. Rogr prošel průchodem jako poslední a zavřel za sebou vstup. Cestu do města našli snadno, cestu podzemím si už celkem začínali pamatovat. Krátce na to dorazili ke skrytému vstupu do zahrad chrámu.

Daniela s válečníkem poodsunuli vchod, a poté poslouchali zvuky okolí. V zahradě se zdál být klid. Odsunuli kamenný poklop více, aby se mohli rozhlédnout. Zahrada byla prázdná. Odsunuli ho proto zcela, aby mohli všichni projít. V rychlosti vylezli na povrch a poklop vrátili zpět na své místo. Rychle proběhli podél zdi zahrady k zadnímu vchodu. Dveře pootevřeli a opatrně nahlédli do ulic. Spatřili početné davy směřující k náměstí.

Bylo to divné. Vypadalo to, jakoby se na náměstí něco chystalo. Celá skupinka se nepozorovaně vmísila mezi obyvatele. Dorazili na náměstí, kde se již nacházelo mnoho obyvatel města a Almendeiců.

„To je divné. Shromáždění bývá vždy po poledni,“ podivil se Dandar.
„Měli bychom rychle jednat. Kdo ví, co mají za lubem,“ prohlásil Alessander.
„Já půjdu co nejrychleji vyjednat pomoc paladinů,“ navrhla Daniela.
„Já s Rogrem bychom se mohli vmísit do davu a sledovat co se bude dít,“ navrhl Vidaath.
„A my bychom mohli zatím obhlédnout okolní ulice,“ pronesl svůj návrh Alessander.
„Dobře. Vše tu obhlédneme, a pak se tu v poledne sejdeme.“

Každý ze skupinky se poté vydal svým směrem. Daniela zamířila k paladinskémů řádu. Rogr a Vidaath se vmísil do davu na náměstí, každý na jednu stranu. Zbytek party šel na průzkum okolních ulic.

Daniela za krátko dorazila k chrámu paladinů. Hlavní vchod strážili pouze dva paladinové. Vstoupila bez problému do chrámu a ihned zašla za velitelem zdejšího řádu.

„Pojď dále,“ ozvalo se za dveřmi do komnat patřící zdejšímu vůdci. Daniela vstoupila dovnitř.
„Daniela. Vítej zpět,“ přivítal ji statný vůdce vysoké postavy.
„Jsem ráda, že vás opět vidím.“
„Měl jsem o tebe obavu, již pár dní nemáme z okolí žádnou zprávu. Situace je tu špatná. Almendeici dobyli Antar před několika dny. Náš řád zde nemá vůbec žádnou moc. Myri má snahu nás odstranit. Už začala tím, že nikdo z nás se nesmí potulovat po městě. Jak jsi se vlastně dostala do města?“
„S naší partou dobrodruhů jsme sem vstoupili tajnou chodbou. S námi jsou ještě tři válečníci, které jsme zachránili na severu, kde jsme byli na průzkumu. Kromě nich je s námi i Dandar, kterého se nám včera večer podařilo zachránit.“
„To je dobrá zpráva. A kde jsou ostatní?“
„Jsou na obhlídce města. Hledají slabinu, kde by bylo vhodné provést útok na Almendeice během shromáždění. A právě proto tu jsem.“
„Útok na Almendeice jsme zvažovali, sice nás považují za největší hrozbu ve městě, ale porazit Myri a celou početnou armádu, je obtížný úkol. Klíčové bude obsadit náměstí. To bychom pak dokázali ubránit, problémem je však jeho obsazení.“
„Proto ostatní hledají slabinu. Věřím, že s naší pomocí bychom mohli společně Almendeice porazit. Máme zprávy, že mnoho obyvatel města je připraveno bojovat v případě konfliktu.“
„Tohle zní velice dobře. Neměli bychom dále čekat. Doufejme, že zdejší lid bude bojovat statečně. Pomoc obyvatel bude velice důležitá, jedině tak získáme převahu. Hned vydám rozkaz k přípravám na boj.“
„Až ostatní podají zprávu co zjistili, dohodneme další postup.“
Vůdce paladinů poté šel vydat rozkazy.

Mezitím na náměstí začalo shromáždění. Na pódium vstoupila Myri, která započala dnešní kázaní. Neslo se v naprosto stejném duchu jako v Calthedaře. I zde byla oděna honosně.
„Sešli jsme se zde, abychom oslavili naše úspěchy v bojích a vítěství. Všichni zde jste již součástí naší velké říše. Naši bojovníci dále pokračují v bojích a dobývají další a další území. Brzy bude naše říše nejmocnější na světě.“

Válečná propaganda o nejmocnější říši a dalších dobytých minulých, současných a budoucích bitev. Dále o tom, jak ti co jdou s nimi a věří, nechť bohové jim požehnají a ti ostatní, ať jsou zatracení. Pokračovala tak ještě dlouhou chvíli. Během proslovu Almendeici pozvedli zbraně a hlasitě zvolali: „Sláva Almendeicům!“ Ke konci proslovu, nastal obávaný okamžik.

„A nyní vyberme dobrovolníka jako oběť pro slávu Almendeiců.“

Zfanatizovaný dav Almendeiců ve předních řadách se předháněli, kdo se dříve přihlásí. Běžný lid však měl jiný názor a do hlášení se jim moc nechtělo. Ve strachu před nepřáteli, se ale postupně přihlašovali, až měli ruku nahoře úplně všichni na náměstí. I Rogr a Vidaath zvedli ruku. Myri se svým nenávistivým pohledem rozhlížela po davu. V tu chvíli bylo na náměstí ticho. Prostý lid jen trnul hrůzou, kdy bude vybrán onen nešťastník, který bude obětován.

„Ty půjdeš!“ Ukázala na drobnějšího muže v předních řadách vpravo.

Ostatním se v tu chvíli ulevilo a byli rádi, že ta smůla potkala někoho jiného. Onen vybraný se pomalu vydal k pódiu. Ani ho ve strachu před hněvem Myri na chvíli nenapadlo odporovat a celý nesvůj pokračoval vstříc svému nemilému osudu. To už stál na pódiu před celým davem.

„Na počest našeho velkého vítězství. “

Myri poté provedla zvláštní magický rituál, po němž onen vybraný se roztříštil na cáry masa, orgánů a krve. Vše se rozlítlo po okolí a pokrylo tak pódium i Almendeice v předních řadách. Ti poté pozvedli zbraně vzhůru a zvolali: „Sláva Almendeicům!“

„A nyní vyberme ještě dalšího podobně odvážného.“

Situace se opakovala. Almendeici vpředu se opět fanaticky předháněli ve zvedání rukou, zatímco ostatní lid jen nechtěně a ze strachu, se hlásili pro výběr. Opět chvíle hrobového ticha. Myri se rozhlížela po davu.

„Ty půjdeš!“ ukázala prstem přímo na Rogra.

Ten se v ten moment zděsil, že byl vybrán zrovna on z tisíce obyvatel, přitom jeho nižší postavou z davu nijak nevyčuhoval. Nenápadně postával za jedním vyšším měšťanem a předstíral, jakože to není na něj.

„Myslela jsem tebe!“ jasně ukázala na Rogra. Při tom zvýšila hlas.

Měšťan stojící před Rogrem, kousek poodstoupil, a tak bylo jasné, že Myri vybrala právě Rogra. Tomu se stále příliš nechtělo, protože mu bylo jasné, že jakmile vstoupí na pódium, bude to jeho definitivní konec. V rychlosti pomýšlel na útěk. To už Myri docházela trpělivost.

„No tak bude to! Protivíš se snad mé vůli?“

Ještě chvíli čekala. Náhle pronesla nějaké zaklínadlo. To už Rogr věděl, že je velmi zle. Nečekal na nic a dal se na útěk. Myri seslala do míst, kde stál Rogr, ohnivou kouli. To dopadla mezi prchající obyvatele. Někteří stačili včas uskočit. Několik nešťastníků však mělo smůlu a nestačilo včas uniknout z místa dopadu a dost vážně je to popálilo. Rogr díky své mrštnosti stačil včas uniknout a běžel postranní ulicí pryč z náměstí.

„Chyťte toho zrádce!“ zvolala Myri k Almendeicům.

Ti se rozdělili na tři skupinky a dali se do jeho pronásledování. Zdejší lid se ve zmatku rozprchl. Někteří se ještě snažili pomoc zraněným po dopadu ohnivé koule. Vidaath chvíli neměl tušení co se vlastně stalo. Postřehl pouze to, že někdo vybraný pro obětování, se dal na útěk. V tom zmatku se vydal hledal Rogra. Na náměstí během krátké chvíle zbylo jen několik málo zdejších obyvatel, ale Rogra nikde nemohl spatřit. Pomyslel si, zda ten dotyčný nebyl Rogr.

Brzy se setkal s Alessandrem, Yzerginem, Dandarem a skupinkou válečníků, aby si předali zjištěné poznatky. Všichni poznali Rogrovu absenci.
„Kde je Rogr?“ zajímal se Alessander.
„Nemůžu ho tu nikde najít. Před chvíli tu Myri vybrala dva lidi k obětování, ale tomu druhému se nechtělo. Myri po něm vypálila ohnivou kouli, ale zřejmě stačil uniknout. Nevím, zda se jednalo o Rogra, protože jsem se nacházel na druhé straně davu. Dost možná ho teď Almendeici pronásledují po městě.“
„Jestli je pravda, co říkáš, tak bychom mu měli jít co nejdříve na pomoc.“
„Neměli bychom se proto zdržovat, aby poté nebylo příliš pozdě,“ souhlasil Vidaath.

Opustili náměstí širokou ulicí pokračující na sever. Zde naposledy Vidaath spatřil Almendeiské oddíly. Jakmile se nacházeli několik kroků od náměstí, Vidaath ještě pohlédl na náměstí. Spatřil tam další Almedeiskou hlídku, která právě vedla několik zmučených lidí k chrámu Lin.

„Podívejte!“ zvolal na ostatní Vidaath.
„Almendeici někoho odvádí do chrámu,“ prohlásil Avidius.
„To vypadá na bývalou městskou stráž. Vypadají dost zmučeně,“ domníval se Dandar.
„Určitě je chtějí obětovat v chrámu. Rituál byl zřejmě obnoven. Však jsme tam včera opět cítili podobnou negativní energii jako tehdy,“ prohlásil Vidaath.
„Nečekejme. Musíme pomoc Rogrovi a poté se setkat s Danielou.“

Pokračovali ulicemi města ve snaze najít Rogra. To spatřili početnou armádu směřující zhruba k paladinskému Chrámu. To nebylo vůbec dobré, zdálo se, že se Almendeici chystají zaútočit na paladiny. Vidaath je raději běžel varovat. Ostatní mezitím hledali Rogra.

Mezitím v chrámu paladinů, probíhali přípravy na budoucí boj o město. Daniela zrovna stála u hlavní brány a ještě si povídala s jejich stráží. V tom přiběhl Vidaath.

„Zdravím. Danielo! Dejte pozor. Před chvílí jsme spatřili početné Almendeiské vojsko jdoucí zrovna sem. Možná chtějí zaútočit na paladinský řád!“
„Nemůžeme riskovat. Musíme ihned jednat,“ prohlásil paladinský strážce a hned běžel do chrámu předat tu zprávu ostatním.
Během chvíle se ozývalo ve zdejším chrámu. „Do zbraně! Jsme v ohrožení!“

Krátce se u hlavního vchodu sešla dobrá osmdesátka připravených paladinů. V ulicích byl zatím klid. Nic nenaznačovalo blížící se Almendeiský útok. Celá armáda paladinů se vydala ulicemi směrem k náměstí. Kousek od náměstí potkali celou skupinku dobrodruhů i s Dandarem, válečníky a dokonce i s Rogrem.

„Našli jste Rogra. To je dobré,“ ulevilo se Vidaathovi.
„Podařilo se mi uniknout Almendeicům. Málem mě chytili, naštěstí se mi podařilo schovat v jednom domě. A co vy teď vlastně chystáte?“ svěřil se Rogr.
„Almendeici něco chystají, a tak jsme rychle zmobilizovali a jdeme jim vstříc,“ odpověděla Daniela.

Celá armáda paladinů, skupinka dobrodruhů i třemi zachráněnými válečníky a Dandarem poté směřovali na náměstí. Kromě nich do boje vyrazil nejvyšší paladinský mág. Něco však bylo špatně. Nikde v okolí nepotkali jedinou hlídku nebo armádu Almendeiců. Dorazili na prázdné náměstí, kde zůstalo pouze pár ohořelých těl po incidentu s obětováním.

Všichni nyní stáli na prázdném náměstí a řešili co dál. Almendeici zřejmě po nich nešli, ale díky této činnosti v podstatě vyprovokovali Almendeice. Jejich průvod určitě neunikl pozornosti. Nemýlili se. Z okolních ulic se začínal ozývat hluk. „A je to tady,“ pomyslili si. Napětí ve vzduchu stoupalo.

Na zdejší náměstí vedlo celkově šest ulic. Čtyři široké, každá v jednom rohu a dvě úzké uprostřed delších stran náměstí. Ze dvou širších na straně královského paláce, vtrhla na náměstí početná armáda Almendeiců. Paladiné utvořili obranou linii tak, aby drželi Almendeice mimo náměstí. Paladinský mág zaujal své místo uprostřed náměstí a hromadně všem paladinům a dalším spolubojovníkům požehnal.

Během krátké chvíle došlo k hromadnému střetu. Daniela s válečníky v přední části armády si ihned vybrala jednoho z mohutnějších Almendeiských vojáků. Rogr si přichystal luk a každou možnost, vystřelit po nepřátelích šíp, využil. Vidaath, Alessander a Yzergin zaujali svá místa podobně, jako mocný mág paladinů, uprostřed náměstí. I Dandar se účastnil bojů, nebál se vzít do ruky meč a jít na pomoc obráncům. Bojoval poblíž Daniely. Okolní spolubojovníci ho velmi dobře bránili a dělali vše, co bylo v jejich silách, aby vládce Antaru nepadl v bitvě.

Ze zbývajících ulic se ozýval další hluk. Další Almendeiská vojska se blížila k náměstí ze všech zbývajících ulic. Paladinové věděli, že jsou teď obklíčení a nebývá něž se snažit udržet náměstí za každou cenu. V tuto chvíli již proti paladinům stála minimálně dvojnásobná přesila. Pokud Almendeice nepustí na náměstí, tak budou mít obránci stále výhodnější pozici.

Vidaath, jakmile spatřil další blížící se armády, odřízl jednu armádu, blížící se z ulice u chrámu, ohnivou zdí od náměstí, a tak Almendeici mohli útočit pouze z pěti směrů. Ani Alessander nezahálel. Na další armádu, která se k náměstí blížila z druhé ulice u chrámu, seslal malou ledovou bouři, která útočníkům způsobila menší ledová zranění a tím jejich útok značně zpomalil.

Paladinové se pustili v boj se všemi Almendeici na všech frontách. Z počátku se boj vyvíjel slibně. Přestože obránci stáli vstříc, takřka už trojnásobné přesile, výhodná bránící pozice na náměstí jim stále poskytovala výhodu v boji. Avšak Almendeiské armády následovali i jejich mágové. Armádu v každé ulici následoval vždy jeden a ti se okamžitě chystali sesílat na obránce ničivá kouzla. Bylo potřeba okamžitě jednat.

Vidaath na nejbližšího Almendeiského mága seslal kouzlo ticho, a ten tak nemohl po nějakou dobu použít verbální složku kouzla. Alessander se též zaměřil na mágy a dalšího příchozího zasáhl silnou ohnivou koulí, ještě před tím, než nepřátelský mág stačil dokončit své kouzlo. Toho úder srazil na zem a dále se příliš nehýbal. Daniela mezitím statečně bojovala. V krátké době se jí podařilo přemoci jednoho ze silnějších válečníků, sama však při tom utrpěla nějaké to drobné zranění.

Desítky Almendeiců padlo v boji, ale mnoho paladinských bojovníků utrpělo nějaké to zranění, některá byla i vážnější a byli mezi nimi i první padlí. Tuto skutečnost měl paladinský mág na paměti a seslal léčivou vlnu, která se od něj šířila všemi směry a všichni obránci pocítili velice příjemný pocit, když se jim mnohá zranění zhojila.

Danila se pustila v boj s dalším velmi silným Almendeicem. Rogr se podobně jako Vidaath a Alessander zaměřil na mágy. První jeho šíp však letěl mimo. Za Almendeiskými armádami ještě zbývali tři mágové. Jeden své kouzlo stačil dokončit a jeho ohnivá koule dopadla přesně mezi dobrodruhy a vážně je při tom popálila.

Chvíli to trvalo než se zvedli ze země. Situace se začala komplikovat, Vidaath, Alessander věděli, že pokud je zasáhne další podobně ničivé kouzlo, bitvu nepřežijí. Poslední dva mágové, kteří dorazili na bojiště jako poslední, měli své ničivé kouzla téměř před sesláním. Vidaath nečekal a jakmile se tak trochu zmátořil povolal, na jednoho z mágů obtížný hmyz

Z hlav, nabodnutých na kůlech poblíž náměstí, vyletěl roj obtížného hmyzu, jako masařky a vosy a ten začal poletovat okolo Almendeiského mága. Ten se ho marně snažil odlákat, dokonce dostal několik žihadel od vos. Kvůli hmyzu se tak špatně soustředil na své kouzlo a ohnivou kouli seslal jinak než chtěl. Ta proletěla pouze nad bojištěm a dopadla až daleko do protější ulice.

Alessander též ovládal podobné kouzlo, a tak na druhého mága seslat mnohem silnější variantu kouzla přivolání roje. Veškerý hmyz, který se nacházel v tu dobu na náměstí, se slétl ze všech hlav nabodnutých na kůl a dalších míst. Napadli nejen mága, ale i mnohé Almendeice nacházející se právě v jeho blízkosti. Náhle v tom místě vznikl ohromný zmatek. Pořádně nebylo poznat co se tam děje. Jeden z přeživších mágů, který zasáhl dobrodruhy ohnivou koulí, se domníval, že tam řádí něco vyvolaného, a tak seslal další ohnivou kouli přímo do těch míst. Hmyz sice tak zlikvidoval, ale při tom usmažil vlastního mága a několik spolubojovníků.

Alessander poté jen přistoupil k Vidaathovi a poškádlil ho větou: „Příteli. Tak takhle se to dělá.“ Nyní se u bojiště nacházeli ještě tři mágové. Jeden zasažený kouzlem ticho, druhý obtěžován a pobodán hmyzem a třetí, který právě nechtěné sestřelil ohnivou koulí svého spolubojovníka.

I přes relativně příznivý průběh bitvy, padlých na obou stranách rychle přibývalo. Paladinský mág opět seslal další léčivou vlnu, která mnohým pomohla od zranění. Paladinů zůstávalo stále něco přes padesát možná i šedesát. Almendeiců však mohlo být ještě tak kolem dvou stovek.

To Vidaath chtěl jednoho z nepřátelských mágů zaměstnat, tak aby nemohl dalším ničivým kouzlem oslabit paladinskou armádu. Naběhl k němu mnohem blíže a chystal se ho zasáhnout očarovaným kamenem z praku.

Mág však neponechal nic náhodě a chytl Vidaatha do Bigbyho drtící ruky, která ho chytla pod krkem a začala drtit. Jeho přátele mezitím dále bojovali s Almendeici, když v tom si Yzergin všiml, že má Vidaath vážné potíže. Dal o této situaci telepaticky vědět Daniele, Rogrovi a Alessandrovi. Ti pohlédli směrem k mágovi a zahlédli jejich přítele v nesnázích.

Rogr ihned po mágovi vystřelil šíp. Ten ho však příliš nezranil, přestože ho zasáhl. Alessanderovi bylo jasné, že nemůže po mágovy sesílat ničivá kouzla s plošným účinkem, jinak by zároveň zranil i Vidaatha. Proto seslal magické střely, které zasáhli částečně mága a onu magickou ruku.

Obří poloprůhledná nazelenalá ruka dále svírala Vidaatha a drtila stále více. Ten již nemohl dýchat. Rogr opět vystřelil po mágovi další šíp. Tentokrát ho zasáhl, ale mág kouzlo obří ruky dále udržoval. Alessander seslal na mága tentokrát Melfův kyselinový šíp. Ten byl opět zasažen a kyselina ho tak začínala rozleptávat. To bylo pro něj velmi nepříjemné. Kyselina syčela a pálila. Mága to velice bolelo.

Bigbyho ruka svírala Vidaatha stále silněji. Bolest byla natolik silná a Vidaath cítil jak mu ruka drtí krk a hruď stále silněji, až pomýšlel na to, že zřejmě nevyvázne z této bitvy živ. Rogr mága opět zasáhl šípem a Alessander seslal další várku magických střel. Kyselinový šíp mága již velice vážně rozleptal. Kyselina za hlasitého syčení propalovala jeho obleční a maso do hloubky.

Po krátké chvíli rozleptaný, popálený a domlácený mág padl na kamennou dlažbu náměstí. Bigbyho drtící ruka se v době smrti mága rozplynula. Vidaath vysílen a vážně zraněn se svalil na zem. Byl vděčen Rogrovi a hlavně Alessandrovi za jejich pomoc. Rogr pomohl Vidaatha odtáhnout mimo boje. Opodál byly otevřeny dveře do domu. Rogr Vidaatha odtáhl do bezpečí a poskytl mu základní ošetření. Vidaath ten den již zřejmě nebyl schopen boje. Snědl ještě něco léčivých bobulí, které měl u sebe.

Mezitím se z ulic města, začala ozývat další válečná vřava. Obránci se zalekli, zda Almendeicům nepřišly další posily. Bylo by to však divné, protože jich už více jak stovka padla a dvě stě zbývalo, přičemž zvěsti hovořili něco málo přes tři stovky Almendeiských bojovníků. V ulicích po chvíli spatřili poměrné velké počty neznámých bojovníků, kteří se napohled nepodobali Almendeicům.

V tu chvíli obráncům svitla naděje v momentě, kdy poznali příchozí bojovníky. Byli to Antarští bojovníci, mnoho bývalých strážců, také další bojovníci, dobrodruzi i prostý lid. Vtrhli Almendeicům do zad na všech frontách. Almendeici se však dokázali i teď, když byli náhle přečíslení, zdatně bránit.

Příchozí bojovníci dodali paladinům nové odvahy a s daleko větší vervou bojovali s Almendeici. Mezi příchozími, dobrodruzi spatřili i trpaslíka z hospody „U mrtvého draka.“ vyzbrojen obouruční sekerou. Dobrodruzi tak věděli, že jejich známý ze včerejší šlamastiky dokázal vyváznout. Daniela právě přemohla další dva Almendeice. Mocný paladinský mág seslal další vlnu požehnání, která dodala odvahy právě příchozím Antarským bojovníkům.

Obklíčení Almendeici v boji ztráceli, jeden po druhém padl po mnohých zásazích. Jejich počty se brzy začaly rázně snižovat, až jejich zbylo pouze několik málo. Již neměli žádnou šanci zvrátit prohranou bitvu, mnozí bojovníci za Antar mlátili Almendeice hlava nehlava dokud se mnozí ještě hýbali. Přidali se i mnozí obyvatelé Antaru, kteří si na nich vybíjeli svoji zlobu. Palicemi, cepy a dalšími nástroji jim rozbíjeli hlavy na kaši.

Poslední Almendeiec padl. Válečnou vřavu vystřídala radost z velkého vítězství. Vidaath s pomocí Rogra se dopotácel na náměstí, aby mohl spatřit ono slastné vítězství.

Ohnivá zeď původně blokující postup Almendeiců veprostřed náhle vyhasla. V tom na náměstí vstoupila Myri. Všichni na náměstí náhle ztichli. Vypálila ohnivou kouli přímo před palác. Sama při tom pokračovala k paláci. Přítomní u paláce rychle uskakovali před ohnivou koulí. Hned na to se ukázalo, že se nejednalo o obyčejnou ohnivou kouli, nýbrž o obávaný hellball.

Ozvala se mohutná rána doprovázená jasným zábleskem sloupce světla. Několik bojovníků právě se nacházející v těch místech, exploze odhodila strannou. Některé však roztrhala na kusy a jejich části těla odlétli do okolí.

Myri poté zamířila před palác do vyčištěného místa. Paladinský mág však na nic nečekal a pokusil se ji chytit do Bigbiho drtící ruky. Tu však Myri dokázala rozptýlit. Mág se však nevzdával a hned seslal úder božího plamenu, ten se Myri jistě nelíbil, ale dokázala okolo sebe vytvořit magickou bariéru. Paladinský mág pokračoval v boji a sesílal další kouzla.

Myri se tentokrát nezmohla na větší odpor, věděla, že paladinského mága tentokrát nepřemůže a otevřela za sebou portál.

„Ještě jsem tady neskončila. Já se ještě vrátím,“ zahrozila Myri a prošla portálem pryč.

Ten se hned za ní uzavřel. Nyní obránci města věděli, že už je doopravdy konečně po všem. Náměstí po boji vypadalo skutečně hrozivě. Všude se válelo velké množství těl, většinou Almendeiců. Mnohá byla značně zmasakrována, někteří měli uťaté končetiny, jiné hlavy. Dlažba celého náměstí byla zbrocená hektolitry krve, které bylo téměř nemožné se vyhnout. Dříve nebo později do ni někdo šlápl. Takže mnozí ji dále roznesli do jinak suchých míst.

Několik paladinů vstoupilo do královského paláce na průzkum. Pátrali po přeživších nebo skryté Almendeiské bojovníky. Rogr jako bývalý zloděj neodolal a dal se do prohledávání Almendeiských mrtvol. Občas u nějaké nalezl pár stříbrných, nebo zlatých. Po prohledání několika těl ho spatřil jeden z paladinů.

„Hej ty!“
„Co? já?“ zkoušel to na paladina Rogr.
„Ano myslím tebe! Tohle se nedělá! Ať tě tu nevidím dále obírat mrtvé!“ pohrozil paladin Rogrovi.
Rogr proto poodstoupil a doufal, že se naskytne ještě příležitost, přilepšit si. Paladin ho však dále sledoval. Rogr dále paladina neprovokoval a raději se vrátil k ostatním dobrodruhům.

Mezitím se paladinové vrátili z průzkumu paláce.
„Prozkoumali jsme palác od půdy až po sklep a nikdo tam není,“ podal zprávu paladinský válečník Dandarovi.
„A co zajatci?“
„Cely byly prázdné, ale všude, převážně v mučírně bylo spoustu krve. Naěli jsme tam i několik zmučených těl.“
„Měli bychom se podívat do chrámu bohyně Lin. Před bojem jsem zahlédl Almendeice, jak tam vedou několik zmučených lidí,“ vzpomněl si Vidaath.
„Tak to je třeba okamžitě zakročit,“ odhodlaně prohlásil paladin.

Rozkázal proto ostatním paladinským bojovníkům: „Všichni do chrámu! Jsou tam zřejmě ještě zajatci!“ Z královského paláce přinesli velkou kládu, která dobře posloužila jako beranidlo. Desítka statných bojovníků kládu uchopila a začali s vyrážením chrámové brány oddělující chrámový komplex od náměstí.

První úder. V bráně silně zakřupalo. Druhý. Zakřupalo ještě silněji. Třetí. Další silné křupnutí a brána se značně polámala. Další rána a brána se provalila. Nečekali a uchopili znovu beranidlo a rozběhli se přímo proti bráně do samotného chrámu. Rána byla tak silná, že závora povolila hned po prvním úderu a její kusy se rozlétli po chrámu.

V chrámu se všem naskytl znovu hrůzný pohled na krvavý rituál. Byl úplně stejný jako prve. Uprostřed opět viselo mnoho nahých a zmučených těl, ze kterých stékala krev na zrcadlo nevrhající žádný odraz. Ve vzduchu na oltářem opět levitovaly zeleně zářící krystaly. Mezi mima opět levitovala iluzorní postava.

Alessander na jeden z krystalů seslal kouzlo roztříštění a krystal se rozpadl na malé střepy. Iluzorní postava trochu pohasla. Několik paladinů vystřelilo po dalším krystalu šípy, Krystal chvíli odolával, ale postupně se na něm objevovaly malé prasklinky. Mezitím Alessander zničil další z krystalů kouzlem roztříštění. Iluzorní postava opět pohasla. Už nebyla příliš znatelná. Jakmile paladinové zničili poslední krystal, postava zcela zhasla. Neznámá cizí magie do té doby zaplňující tento chrám, opět pominula a byla po ní cítit jen slabá magická stopa. Rituál byl znovu přerušen. Paladinové ihned začali z průzkumem chrámu, ve snaze nalézt živé.

Průzkum netrval příliš dlouho. Paladinové se vrátili se zachmuřeným výrazem do hlavní chrámové lodi, kam již dorazil Dandar, aby obhlédl zdejší situaci.
„Jak to tu vypadá? Nalezli jste někoho?“
„Je mi líto všichni zajatci jsou mrtví. Přišli jsme pozdě,“ litoval paladin.
„Antar tak přišel o další schopné bojovníky. Alespoň, že jsou pryč Almendeici,“ povzdychl si Dandar.
„Jaký bude další osud zdejšího chrámu,“ zeptala se Daniela.
„Nejdříve to tu uklidíme. Pohřbíme mrtvé. Chrám bude poté pravděpodobné srovnán se zemí a znovu postaven na jiném místě. Toto místo bylo tímto rituálem natolik znesvěceno, že je už zcela nevhodné pro fungování jakéhokoliv chrámu. Opětovné vysvěcení tohoto místa bylo velice náročné.“
„Tady momentálně už asi nic nezmůžeme,“ povzdychla si Daniela.
„Tady už je po všem. Běžte do města raději oslavovat. I přes tuto událost jsme dnes dosáhli velkého vítězství. Uklízet se tu bude asi až od zítra. Dnes je třeba ještě ošetřit mnoho raněných.“

Všichni dobrodruzi se tedy vydali ven na náměstí. Ostatní bojovníci mezitím už začali bouřlivě oslavovat. Ve městě najednou zavládla veselá nálada a všude se oslavovalo velké vítězství nad mocným nepřítelem.

Parta dobrodruhů ještě na náměstí potkala partu tří válečníků, které osvobodili z pevnosti Chaledath s ještě dalšími jejich spolubojovníky. Rozhodovali se o místě, kam půjdou oslavit vítězství. Volba padla na osvědčenou hospodu „U mrtvého draka.“ Shodli se, že tamější trpaslík točí nejlepší pivo v Antaru a též se dobře stará o hosty. Sotva si sednete, už máte pivo na stole.

Všichni dobrodruzi a celá velká skupinka válečníků a dalších místních lidí bojující za Antar, se vydali do hospody. Cestou potkávali mnoho obyvatel a válečníků v bujaré náladě. Mnoho lidí poznalo známé tváře dobrodruhů a děkovali jim za jejich velkou pomoc v boji. Za krátko dorazili k drakovi.

V hospodě již mnoho bojovníků slavilo. Většina stolů byla už obsazena, ale jeden větší stůl byl stále volný. Trpaslík pomalu nestačil točit, nově příchozí však svá piva dostali během krátké doby. Pořád to bylo rychlejší něž v ostatních hospodách za normálních okolností. Ostatní hosté ihned poznali známé hrdiny.

„To jsou přece naši hrdinové!“ zvolal dlouhovlasý válečník, „Na to se přece napijem. Trpaslík! Nalej tady hrdinům dobrou kořalku.“

Trpaslík vyskládal na pult patnáct decových skleniček. Z pod pultu vytáhl malý soudek kořalky a postupně nalil všechny plné.

„To je pěkná míra. Normálně moc nepiji, ale dneska si výjimečně dám. Dnes je pořádný důvod slavit,“ prohlásil jeden z válečníků.
Dlouhovlasý válečník poté povstal a na celou hospodu prohlásil: „Na naše hrdiny a dnešní velké vítězství!“
„Na vítězství Antaru!“ zvolali všichni v hospodě, na to válečníci a hrdinové do sebe kopli kořalku. Ostatní si přiťukli korbeli piva.

Kořalka byla obzvlášť silná. Rogrovi se zatmělo až před očima. Chvílemi měl pocit, že snad shoří zevnitř. „To je hodně silná kořala, další si raději už dávat nebudu, protože bych chtěl ještě něco vydržet.“

„Nebýt vás. Tak by se bitva o Antar vyvíjela jinak a možná i špatně,“ konstatoval další z mnoha válečníků.
„Největší problém byli ti kouzelníci. Kdybychom je nezastavili včas, bylo by to zlé. Však si asi postřehl, co napáchala jediná ohnivá koule, kterou jeden z těch mágů stačil seslat.“ Vyprávěl Alessander.
„To jsem viděl. Pak ta Myri seslala na konci boje ještě nějakou šílenost. Nikdy jsem neviděl tak ničivé kouzlo. Ještěže jsem nebyl v těch místech.“
„Už jsme se tím kouzlem setkali u Almendetha.“
„Na toho pamatuju. To už je nějaký den, co jste ho porazili.“

Trpaslík donesl na stůl další rundu piv a pronesl k dobrodruhům.

„Abych nezapomněl. Ta první runda je na účet hospody. Díky vám je Antar opět svobodné město a také tu dnes bude pěkná tržba. Nakonec vám i odpustím ten rozbitý soudek.“

„Rozbitý soudek?“ podivil se další z válečníků.
„Včera jsme se tu dostali do konfliktu s Almendeiskými hlídkami, a pak ještě z něčím podivným. Byli jsme poté nuceni ustoupit, protože by se tak mohli zhatit naše plány na osvobození. Chtěli jsme uniknout před množstvím hlídek tajnou chodbou. Když jsme přelézali zeď chrámu, tak ty dva napadlo přivázat sud za lano,“ ukázal na Rogra a Vidaatha. „Lano se samozřejmě rozvázalo, sud spadl na zem a všechno pivo se vylilo.
„To jsem se chtěl zeptat. Jak jsi z toho vyvázl? Naposledy jsme slyšeli řinčení zbraní,“ zajímal se Rogr.
„Tak jsem do nich prostě zatnul sekeru. Byli to slabí soupeři. Ostatní hlídky pak hledali jinde, takže jsem se vrátil do své hospody. Ten den už byl klid.“

V hospodě všichni oslavovali stále bujařeji s množstvím vypitého alkoholu. Trpaslík každou chvíli narážel nový sud. Většina lidí se chlubila svými dílčími úspěchy v bitvě. Ten popisoval, jak setnul hlavu tomu či onomu Almendeici. Jiný jak dokázal přemoct přesilu tři na jednoho.

Blížil se večer. Kořalka a pivo tekly proudem. Mnozí byli již v silném alkoholovém opojení. Byli dokonce i první, kteří ten velký přísun nezvládli a již se váleli na zemi, nebo pod stoly. I dobrodruzi nezůstávali pozadu. Rogr s Vidaathem byli též hodně nalití. Alessander a Yzergin také něco vypili, ale nepřeháněli to. Daniela se jediná držela zkrátka a dala si výjimečně pouze pár piv. K večeru se rozhodla už opustit hospodu a vrátit se zpět do chrámu paladinů odpočívat.

Zbytek dobrodruhů pokračoval ve slavení. Dále si připíjeli tou nejsilnější kořalkou, která v hospodě byla. Neustále některý z hostů si rád připil s hrdiny. Ti však ten velký nápor už přestali zvládat. Z dobrodruhů jako první odpadl Vidaath a usnul v sedě na židli. Hned za ním odpadl Rogr. Alessander se po nějakém čase vydal raději domů a Yzergin šel do svého pronajatého pokoje v horním patře hospody. Oba měli v sobě také hodně kořalky, takže si cestu tak dobře nepamatují.

Druhý den byl ve městě ještě po celé dopoledne klid. Mnoho obyvatel se vzpamatovávalo ze včerejšího slavení. Ten den málokdo nepoznal, co je to bolehlav. I dobrodruzi měli těžké ráno opilcovo. Rogr a Vidaath se probudili v hospodě. S nimi se po stolech a podlaze válelo mnoho dalších. Všude byl nepořádek jak po boji. Převrácené korbele, rozlitá piva, převrácené židle, dokonce i některé stoly byly převrhlé. Nad tím vším se vznášely silné alkoholové výpary, i přestože dveře zůstaly po celou noc otevřené. Ten kdo odcházel jako poslední, dveře ani nezavřel.

Rogr s Vidaathem vyšli po schodech do horního patra za Yzerginem. Zaklepali na dveře od pokoje. Chvíli nic. Zaklepali znovu. Zevnitř se po chvíli ticha ozvalo: „Pojďte dovnitř. Dveře jsou otevřené.“ Vstoupili tedy dovnitř kde Yzergin ještě ležel na posteli.

„Včera to bylo hodně zajímavé. Nikdy jsem nenalil do sebe takové šílené množství kořalky,“ pomalu a tichým hlasem vyprávěl Yzergin.
„Byla to včera skutečně velká oslava. Myslím, že si nějaký čas nedám žádný alkohol,“ konstatoval Rogr.
„Co budeme teď dělat?“ zajímal se Yzergin.
„Mohli bychom jít za ostatními.“
„Nejraději bych zůstal v posteli, ale čerstvý vzduch mi udělá určitě lépe. Počkejte chvíli, já se jen dám trochu dohromady.“

Rogr s Vidaathem se vrátili zpět dolů do hospody, kde počkali na Yzergina. Ten po chvíli dorazil. Na prahu se však zarazil a jen nechápavě se rozhlížel po hospodě, když viděl ten neuvěřitelný nepořádek. Zmohl se jen na jednu prostou větu: „Co se tu stalo?“ Chvíli vstřebával dojmy z tohoto obrazu zkázy. Teprve až poté přišel k ostatním.

Všichni pomalu vyšli z hospody na klidnou ulici. Na ulici se válelo též několik opilců co nezvládlo včerejšek. Pomalu se vydali na náměstí, hlava je při tom ještě bolela. Cesta na náměstí jim v tomto stavu trvala podstatně déle než jindy. Na náměstí v tu dobu paladinové odklízeli následky včerejšího boje. Těla byla již odklizena a momentálně se odstraňovalo velké množství krve.

Rozhodli se tu chvíli počkat na zbytek party. Sedli si na zápraží jednoho domu a jen sledovali, jak jde paladinům odklízení následků včerejšího boje. Alessander nakonec dorazil krátce před polednem, ale to ostatním nevadilo. Byli rádi, že mohou ještě odpočívat.

„Zdravím vás,“ pozdravil Alessander.
„Nazdar.“
„Taky vás bolí po včerejšku tak hlava?“
„Ráno to bylo zajímavý, ale už je to lepší,“ odpovídal Vidaath.
„Podobnou oslavu tech nechci nějakou dobu zažít. Raději bych příště volil něco umírněnějšího.“
„Toho bych se nebál. Antar asi nebudeme osvobozovat každou chvíli,“ vtipně poznamenal Yzergin.
„Co teď? Nezajdeme za Danielou?“ navrhl Vidaath.
„Mohli bychom, ale nevím jak zareaguje, až uvidí, v jakém jsme stavu,“ odpovídal Rogr.

Všichni čtyři se pomalu vydali k paladinskému chrámu. U vchodu do chrámu se mezitím bavila Daniela s Dandarem. Daniela si ihned všimla jejich znavených výrazů.

„Pánové. Vy tedy vypadáte. Včera jste asi pěkně slavili.“
„Bylo to hodně velké,“ odpovídal Alessander.
„Já raději už šla. Já moc alkoholu neholduji a navíc máme dnes poměrně hodně práce. Odklidit všechny ty mrtvé, vyčistit náměstí. Zítra nás čeká pohřbívání našich mrtvých.“
„Co se bude dít v dalších dnech?“ zeptal se Alessander.
„Poté až dáme město trochu do pořádku. Budeme muset vycvičit novou armádu a strážné, protože jsme za poslední měsíc utrpěli velké ztráty při boji s Almendeici. Naše spřátelené město Aldoril nám snad pomůže. Dnes ráno dorazil posel se zprávou, že se dokázali Almendeicům ubránit a zbývající Almendeici se rozprchli zpět do jejich země. Snad dají teď na nějaký čas pokoj,“ vylíčil Dandar poslední události.
„To rádi slyšíme.“
„Teď si můžete jít na pár dní odpočinout. Zasloužíte si to. Naše město je vám velmi vděčno.“

Dobrodruzi se pak vydali vstříc ke svým domovům. Rogr se vrátil zpět do svého domu a následující dny užíval odpočinku a klidného života. Vidaath se mohl konečně vrátit ke svým druidským společníkům v Antarských lesích. Alessander zůstal ve zdejší magickém cechu, kde se dále zdokonaloval ve svých magických dovednostech. Yzergin prozatím dále setrvával ve městě a nocoval v hospodě „U mrtvého draka“ kde měl zajištěn nocleh. Jako hrdina města ho měl zdarma. Daniela pomáhala Dandarovi a také se starala o výcvik nových strážných a armády.