|
Koncept je můj, poté doladěno za laskavého přispění jednoho moudrého hodného básníka:-)
 05.01.2008 6 1970(18) 0 |
Ač zdá se, že ztrácím sílu,
chci přiložit ruku k dílu!
Ten proutěný košík mám,
není prázdný, není sám.
Zřím v něm jednu z barev Tvých,
Co Ty Jsi mi do duše dých…
Proč Tvá síla ve mě chřadne?,
jako lilie, když vadne,
jako když ptáci odlétají,
kde jen je Tvůj džbán, který tají
průzračný nápoj lásky Tvé,
jenž srdci živou vodou je!
Ač koncert můj dávno dohrál,
Říkáš, čas, prý, je jít dál…
chci přiložit ruku k dílu!
Ten proutěný košík mám,
není prázdný, není sám.
Zřím v něm jednu z barev Tvých,
Co Ty Jsi mi do duše dých…
Proč Tvá síla ve mě chřadne?,
jako lilie, když vadne,
jako když ptáci odlétají,
kde jen je Tvůj džbán, který tají
průzračný nápoj lásky Tvé,
jenž srdci živou vodou je!
Ač koncert můj dávno dohrál,
Říkáš, čas, prý, je jít dál…
06.01.2008 - 11:59Musela bych se opakovat. Platí stejný komentář jako k předchozí básničce. Je to milé, něžné.
06.01.2008 - 07:37Také mám svůj košík zproutí a v něm jen pár tretek z pouti.... veršík z mé staré básně, kterou mi ta Tvoje připoměla. A ta Tvoje? ANO!
05.01.2008 - 22:19I já jsem občas laskavý a hodný, jen moudrý nikoli, ale Tvé citlivé verše se mi líbí...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jít dál : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zapomnění
Předchozí dílo autora : Pro duši tvou
