Volání o pomoc

Naději co v sobě máš vláčíš špinavým bahnem...
Bahnem co obklopí a temnotu z tebe nepustí ven...

Vsadil jsi radost.. celou celičkou na špatný číslo...
Nezbylo skoro nic kromě očí stvořených pro pláč..těch srdcí zlomených co z tohohle zkyslo ...

Pocity prázdnoty..duše smutné..bez života..z výčítek Hlasy v hlavě se honí...
Anděl Strážný co raněn byl s tebou v boji..za tvoji záchranu těd slzy pro tebe roní...

Život či Tma je jako rozcestí.. před kterým stojíme tu všichni..ale za sebe každý sám...
Opora chybí..záchytný bod o který opřít se dá..znovu postrádáš...
co zbylo ti..už nezbylo ti nic..všechno cos měl druhému jsi dal...
Tvoji šanci jsi nezvládl..těd zrnko písku v hrsti máš...

O pomoc voláš..nikdo tvůj nářek už neslyší...tak zkoušíš to dokola dál znova a znova...
Odpověd nečekej..totiž nepříjde....Naděje co tolik potřebná je..zrovna těd schází...
Sup hladový trhá zaživa tělo tvé na kusy.. Do duše tě klová...
Pomalu sám umíráš..umíráš znova..v zádech pohled viny..viny tvé co tebe tak mrazí...

Tak zavíráš oči..už chceš jít spát..svůj boj o holý život dávno jsi vzdal..Duši dobrovolně těd osudu odevzdáváš...
Chtěl jsi jen něco cítit..sebe třošku mít rád.. nechtěl jsi stále jen smutným být.. nedostatkem lásky zrovna těd strádáš...

Smutek naplnil duši tvou až po okraj..poslední kapka právě těd na zem spadla...
Budoucnost nejistá těd na tebe čeká...Růže o kterou ze srdce staral jsi se..v rukou tvých mrazem ti zvadla...

Víc chvil kdy slzy roníš za duši tvou...víc chvil kdy procházíš děsivou tmou...
Víc chvil kdy ztratil jsi naději svou... Výčitky svědomí už pro tebe jdou...