Srdce mé píše..tobě

Sám sobě kopu si vlastní hrob...
Trápí mě zážitky z minulých dob...

Utíkám před sebou sám..Před sebou sám se ve stínu schovávám..

Přicházím o rozum..tím sem si jistej...
Už měkkou celu..už pro mě chystej...

Chtěl jsem jen jedno..Člověka milovat...
Těd všeho co stalo se..můžu jen litovat...

Proč ke mě je život tak strašně zlej...
Proč zabíjí city..lidem co milovat chtěj..

Když jsem tě tehdy poprvé spatřil...
V ten okamžik jenom nám dvěma celý Svět patřil...
Byla jsi krásná a byla jsi svá...
Byla jsi se mnou a byla jsi má...

Pak stalo se něco co stát se nemělo...
Celý město strávit to..prostě nechtělo...

Tomu co kolem nás tědka se děje...
Tomu i Pán Bůh s náma se směje...

Od doby co rád jsem tě poznal...
Ztratil jsem Esa co osud mi rozdal...

Chybí mi bez tebe půlka mé duše...
Svůj život bez tebe..žiju si suše...

Obejmout tebe..z toho mám strach...
Bojím se toho..co bylo by pak...

Každej jsme úplně z jinýho těsta...
Jsme rozdílní jako dvě různý města...

Jsi moje myšlenka co budí mě ze sna...
Si jiná než ostatní..jedna vybraná ze sta..

Psal jsem..píšu těd..Psát pro tebe budu i dál...
Pro tebe do ohně svou ruku kdykoliv dám...

Baví mě s tebou jentak si psát...
Baví mě s tebou se blbostem smát...

Tebe já nedám..na to až moc mám tě rád...
Začínám se strachovat..o tebe se bát...

Jít s tebou mezi lidi..jít s tebou jentak ven...
To neprůstřelnou vestu radši s sebou si vem...

Nejsou to Žerty a nejsou to hrátky...
Pravda je ukryta mezi těmito řádky...