Až příliš křehké vztahy.

Váhy

Váhám váhavá
ve znamení Váhy
zvažuji hodnoty
na miskách vah
a váhám kolik zaváží
Tvůj vztah
na miskách vah
ač nejsi závaží.



Slzy

A oči roní slzu za slzou.
Jejich proud slaný
nezastaví se ani
před hrází rtů a přichází
k pohárku lásky
nad horním rtíkem.
Slza jak výkřik
za výkřikem.



Muž a Žena

ON:
Začít či raději nezačít?
Ztratit či raději neztratit?

Bát se či nebát?
Dát, vzít či nebrát?

Ztratím když začnu?
Či začnu-li ztratím?

Jestliže přijedu,
tak na to dojedu?

Získám-li utratím?
Ztratím-li utrpím???

ONA:
Dál už to nestrpím!!!

Získáš či raději nezískáš?
Stýskáš si nebo nestýskáš?

Toužíš či raději netoužíš?
Soužíš se nebo nesoužíš?

Začneš či raději nezačneš?

Ztrááááácíííššš !!
JE VŠECHNO OPAČNĚ !!


Zkušební doba

Že říkala jsem opuštěná?
Ne, jen jaksi napospas
a děkuji Ti za dotaz,
jak se mi daří, jaká změna.
Tak děkuji Ti, co víc psát
skončilo kouzlo „polopravd“
ta zkušenost je zasloužená?
Své trápení si prodloužím
vždyť nakonec – jsem podřízená.
Už prohlédla jsem, už to vím.
A říkala jsem opuštěná?
Tak bezprizorní akorát.
A z poučení doktorát
lze udělat si za provizi?
Tvůj svět je mému velmi cizí
a nemá cenu dál si lhát
jdu si teď pustit televizi,
abych se měla čemu smát.
Ty, zamysli se pro případ,
že hazard je tvou příští vizí.
Ne, nechci dál už litovat,
je pomoc žádná taky řádná?
odpoveď Tvá – je opět žádná
a je to velmi dojemné,
že ptát se musím písemně.


Až Tě zas potkám

Víru mám, a přesto ztrácím
tu víru v sílu vlastních sil.
Snad že mě život vyděsil
co vzal mi, to mu vracím.
Kdo bystrý je, ten pochopil.
Lituji času, vše je v půli
dost bylo štěstí, dost i smůly.
Mně beznaději vystavil
život co jiný člověk žil,
a stále se to vrací.
Mé city kdosi nahradil,
snad stěhovaví ptáci.
Na dně mých sil
je možná cíl.
Kdybys mi aspoň poradil...
až tě zas potkám v práci.


Amen

Amen. Je konec.
Možná víc.
Je-li konec konců.
Jenže-je-li?
Nikdo tu není,
s kým bychom se přeli
a nic znamená konec.
Jenže je-li?
Konec konců konec
možná značí
začátek nový,
kdo ví?
Ozvěna ta mi nenapoví,
už oněměla docela
a ztratila můj hlas
což nakonec prý nechtěla
tak ticho je tu zas.
Amen a pak už vůbec nic.
Končí i konec,
tak to bývá?
Za koncem začátek se skrývá?
A nebo pouho pouhé nic?
Ticho jenž mlčí, nechce říct.





Obsah čtverce nad přeponou

Jak obsah čtverce
nad přeponou
se rovná, nevím čemu zrovna.
V trojúhelníkových praktikách
já nevyznám se
a mám strach
co zbyde z toho obsahu
když budoucnost má
v dosahu
se přepíná jak přepona
a úhel tvůj je pohroma.
Tvůj úhel mého pohledu,
snad vypočítat nesvedu
a druhý úhel právě teď
se rýsuje sám v odpověď
že obsah čtverce
nad přeponou
se bude zdobit cizí sponou
neb pravoúhlý jeho svět
jsi zkřivil, zkus se
zastydět.


Jak je to s tebou v 2. pádě?

Šílený pád
prý druhý v řadě.
Bez koho čeho
dal mi znát.
Jak je to s Tebou
v druhém pádě?
Bez čeho koho
máš mít rád?
Už z gramatiky
doktorát
teď pořídím si
hravě.
Pády se pletou,
je to znát.
Komu a čemu přísahat,
když nestačí mi
pátý pád
a zkouším si Tě přivolat.


V původním znění s titulky

V původním znění
chci Tě mít.
Já rozumím tvé řeči.
Titulky jsou však nebezpečí,
když nesouhlasí s Tvojí řečí
a slyším jinak, než ty chceš.
Slyším tvou pravdu, čtu tvou lež.
Tak titulky své prosím, smaž.
Vždyť lež mi do nich ukládáš.
Já rozumím a ty se snaž
být v původním zas znění.


G moll

Houslový klíč
je pryč
a nota neví
jak to poví.
Nezačne příběh
pohádkový
a nota němá
sílu říci nemá:
"tak se vrať,
chtěla bych
s tebou zase hrát."
Tvá nepřítomnost
je tak znát,
i já jsem
bezejmenná.


Nesním, to se nesmí

Nesním, že jsi.
To se nesmí.
Jinak se totiž nesní,
a sny chci sladké mít.
Nesním, že jsi.
A že Tě budu mít
To se nesmí.
Mé sny se totiž nesní.
Ty já chci vyplnit.
Nesním, že jsi
a navždy budu snít
jen s Tebou v objetí
vzbuzeném pro extázi.
Nesním, už vím,
co smím a co mi schází.


Co si myslet o ženě?

Vše se dá zvrátit.
Nic už vrátit.

A zvrátit touhy
zvrácené?

Získají?
Ztratí na ceně?

Co zbyde z touhy zvrácené?
Jen nezvrácená?

Dvojitý zápor smysl nemá,
a je to zřejmě neměnné.

Co si však myslet o ženě,
jenž touhy svoje ztracené
chce neodvrátit...
ale zvrátit
jen to co bylo
zvrácené.







Komunikační embargo milenců?


Už zase
ptá se.
Pro dnešek ovšem
zamítá se.
Dovětek:
Přemítá se o tom.
Pro dnešek už ne.
Až potom.
To už ovšem
bude po všem.
Odmítá se,
přestože tedy namítá se.
Tak zas
zamítá se.


Rozhovor pro dva
(a více osob)

Budeš se zase ptát
já odpovídat
říká se tomu "popovídat"
v rozhovoru nudně povinném
možná si jednou
všechno prominem.
Budeme pátrat
v tichu němém
a hledat vinu
v obviněném
a odpovídat křivým pohledem
to víme, to už dovedem.
Budeš se ptát
zda ledy začnou někdy tát
a odpověď má
je součtem našich ztrát.
Budeš se ptát.
Je stále těžší lhát.


Přesto zdá se být...
Slyším
ač mlčíš, vím.
Nemluvím.
A přesto
promlouvávám.
Očima
svýma
naději ti dávám.

Slova mlčí
jak do prázdna se propadávám.

Však přesto zdá se být
tu jistý závan
jako cit
co nejistě je dáván.



Následkem lži

Jsou pravdy mé
a tvé
a nikoho a ničí.
Ty tvé ty moje zničí
a já ty tvé
prý ničím čím dál víc.

Ničitelka pravd
je vina z poloviny.
Jsou pravdy mé
lži bez příčiny.

A z pravdy tvé
mi zbylo zhola nic.
Následkem lži
si není už co říct.








Salome chce tančit!


Stít! Tvá hlava se tu žádá
a chtěla jsem kdy víc…
Jak Salome jdu vstříc
stříbrný podnos padá…
Nic.
Ticho a hrůza představy,
že splní se mé obavy
a pod nohama zazvoní
ten ztěžklý podnos stříbrný.
Stít! Svou lásku jen tak z rozmaru
v krůpějích krve pomalu
tančí svůj tanec vítězný
bělostné nohy princezny.
Nic.
Zbytečný a tak bezhlavý
rozmar, jenž nikdo nespraví.
A na stříbrný podnos skane
Slza jediná,
která dojímá
Ty příliš milované.