Je libo omeletu?

Na zvedání cen už jsem si zvykla… není tomu tak dávno, co jsem šla koupit v pátek vejce. Cena 37 Kč za 10 kusů mě celkem zaskočila. Neděli je šla koupit pro změnu mamka. Přišla velmi rozhořčena s účtenkou. Na bílém papíru bylo černým písmem (které po 3 týdnech vybledne, přestože by mělo být čitelné 2 roky) napsáno: „Milka mléčná čokoláda – 26,90; Poděbradka citrón – 13,50; vejce M 10 ks – 47,90“ a to ještě nebyl konec růstu ceny. Cena se zastavila na 8 Kč za kus, ale našli se i místa, kde za podivnou křehkou kouli chtěli i 11 korun.
Někteří jedinci si sebou nosili metr a přeměřovali velikost vajíček, aby za ty nekřesťanský peníze měli co největší obsah. Zkoušeli tvrdost skořápky, aby se jim nerozbili po sebemenším nárazu v tašce. Znalci si mezi sebou předávali zkušenosti s různými dodavateli – hodnotili především žlutost žloutku a hnědost popřípadě bělost a kvalitu skořápky. Jednou jsem dokonce viděla paní ve středním věku s přírodní, světlou barvou vlasů, jak lezla okolo plat po čtyřech. Když jsem se jí zeptala, proč tak činí, naštvaně zvedla zrak od police a pronesla: „Hledám nejnižší ceny!“
Nejednou jsem si pokládala sama sobě otázku – Co bylo dřív? Slepice nebo vejce? Co je na těch vajíčkách vlastně tak drahý? Je to snad ta skořápka? Ta se přece hned rozbije a znovu se použít nedá… a není to ani vratný obal. Že by snad ten bílek nebo žloutek? Divná slizká kapalina co vypadá jako sopl. Pravdou ovšem je, že taková „olská voka“ nedokážu odmítnout. Nicméně nehodlám dávat za 3 tři „slepičí koule“ 20 stříbrných...
Pořád si všichni stěžují na drahou ropu, ale kdy naposledy stála stejně jako čtyři vajíčka? Sleduji reportáž v televizních novinách a vajíčkách. Nervózní rozhazuji rukama a dávám obchodním společnostem desítky jmen nepěkného významu. Vedle mě sedí v křesle děda a spokojeně si mne ruce, jak se mu těch pár slepic na zahradě za 140 korun (které stačí jenom nakrmit zbytky od oběda) pěkně vyplatí….