zakletá princezna

Jak krásná je noc ,
dívám se na ní,
ale najednou slyším křik o pomoc.
Zaleknu se ,
však běžím dál,
jakoby se mne sám život ptal: ,,zachráníš ji?“
Ale na to nemám čas,
ten křik slyším zas a zas.
Náhle zřím studnu,
sklidním plíce,
podívám se do ní a řev je slyšet více.
Obmotám pásek kolem tyče,
spustím se dolů,
ale ten ženský hlas řekl: ,, je to past.“
Najednou spatřím tu stvůru.
Mé srdce se rozbuší co nejvíce může,
mám utéct,
ale to nepomůže.
Musím střetnout mé síly s její
i kdyby mí andělé píseň pěli.
Vyrazí po mně,
já však tasím svůj meč,
její srdce je teď můj terč.
Vzmuž se říkám si,
buď hrdina ,
umřít není možnost jediná.
Ta obluda se nade mě vztyčí,
ta žena v ní neustále křičí.
Skočím ji na hlavu,
však utrhnu si šat,
musím mít odvahu,
připravím ji o zrak.
Slepá obluda vylezla ven,
ale začíná už být den.
Stvůra se ale před sluncem skrývá,
tak se v záři světla na mě panna dívá.
„Já prokletá byla, tvá odvaha mě zpět proměnila,
ale ted krev na rukou mám,
a tak se tě ptám zachráníš mě?“
„Ty nejsi vrah, měla jsi jen strach.“
„Má duše jen prázdná schránka je,
ted do věčných lovišť odejde.
Pouze červená je všude,
nech mě odejít ,
tak to lepší bude.
NE
Podíval jsem se k nebi,
vzal jsem dýku a řekl jestli zemře ona,
tak můj život končí.
Najednou blesk….
Jediné co jsem slyšel,
bylo to, jak srdce ji buší a ona dýchá,
Jejím pohledem navrátili se mi smysly.
Vzal jsem jí do náručí a řekl jí:
„Teď na krásné mysli,
Bůh ti dal život, prožij ho se mnou“
Ano i v chvilku temnou…