Z paměti

Deadeo: Mám chápat tak, že ses utopil v tom dílu? Nerada bych by má díla vraždila :D :-/

Poslali mě pro vodu... utopil jsem se...

Díky....:)

taron:
Jseš silná, rány zahojíš - byť ne zcela, proto se chodí na prohlídky s pořadníkem - vždy je někdo,kdo rád tyto jizvy uhladí,na čas ošetři :)
Vždy je někdo..a jak člověk sám toto spraví? Mě pomáhá se z toho vypsat :)
smutné je, že smrti nikdo neuteče, nedělá rozdíly, ani se neomlouvá... Ale pořád, ikdyz se s tím špatně smiřuje, je to podstatná část života..
Nezoufej taron -krásné věci, okolnosti, pro které člověk rád sedí v čekárně :)
děkuji ti, pomáhá mi,ze sebe ventilovat pocity, ba názory :)

Tak , teď jsem z toho už úplný jelen :)
Chápu to tak..hm...srdce během života...v čekárně - pořád čekáme na všechno - je rozbíjeno bolestí a zase opravováno ( zhojeno) viditelnou páskou...ale ty jizvy jsou viditelné a rychle i rozbolí...stačí vzpomínka.
Hledat smysl života a čekat v čekárně života ( na vše v životě ) je třeba uměti ? Ale to já neumím.....neumím to , jen lepím srdce páskou a každý to vidí hned....mám tam pár velikých jizev...dvě obrovské a jednu menší, ale i ta je veliká..málo malých( prakticky skoro žádné) a ty veliké pořád krvácí..stači trošku , trošku ťuknout a už se zase musí bolestivě hojit....a dlouho..jak zahojit velkou ránu ? Jak ?
Už zase fňukám...hm...díky Maky za trpělivost...zvládnu to, rány na těle se hojí daleko dříve, než rány na duši...ty bolí a mokvají kolikrát celý život :)) Zvládnu to :) Díky, šamanko !!
Umřeli mi tři lidé , velmi blízcí, během dvou let..nemůžu se z toho doteď vzpamatovat..pořád to bolí, je to už 11 let co jsem dospěla..11 let , kdy se mi navždy zavřely brány dětství...úplně navždy..., dětsví skončilo s jejich smrtí :) Oni byli mé krásné dětství...a to bolavé dětství žije dál.....pořád dála nastal čas se s tím vyrovnat a začít zase bojovat a neutíkat....

taron:
možná trochu ano, jsem dost senzibilni člověk...
Dá se říct milá taron, že mě chápeš velice dobře :)
Je složité toto dílo a vyjádřit celkovou myšlenku není snadné a snad i proti pravidlům... Dám ti tedy indicie..
: čekárna - život (buď čekáme, nebo nečekáme, při přehrávání cest ke třpytu vedoucích, s číslem v kapse, se vracíme a odcházíme)
: izolepa (viditelná pomoc proto, že čím více člověk toto srdce lepí, ubývá na plnosti, kráse a třpytu - potom i v čekárně si připadá jako by si šlo spíše pro pomoc, nez-li uhlazení stávající krásy)
: rezervuje místo právě těmto srdcim - kteří ani nevědí na co čekají, neboť cesty, i izolepa, i čekání je z čekárny morálně vyhání..
: potom tedy návštěvy koho? Čeho?
Taron, v odlesku myšlenky,
až tam, za oponou.. Kam ani křišťálová srdce jít nedovedou,
Tam skrývá se TO, jež nachází kdo nehledá,
jež zanechá, kdo neztrácí,
špatně popsat TO -co duše vyvrací..
Ty to znáš,
jistě Z paměti,
hledat a čekat,
je třeba uměti..

Jako ta srdce, vlastně každý z nás,
v odlesku myšlenky, ztrácí čas..

Poslouchej Makyno..nejsi ty opravdu šamanka ?
Ty mi to vysvětluješ a já koukám s otevřenou pusou...Bóže, proč jsu tak hloupá ženská..proč jsi mi nedal více duchapřítomnosti a inteligence ---, ne, díky za to , co mám...mám se dobře..mám plno lásky a to je to nej...i hloupí lidé mohou být šťastní...a mít plnohodnotný život..to jsem zjistila na jednom kamarádovi..všichni se mu smáli, byl trošku zaostalejší, jak druzí, ale strašně hodný, oženil se před 6- ti a je šťastný a spokojený..má už dvě děti..prostě paráda...a já mám z toho radost !
Takže uvažuji nahlas...všichni ostatní si zakryjte oči...taron uvažuje, pozor....
Smrt rezervuje místo křišťálovým srdcím, které jsou slepené izolepou ( bolavé životem).ale co znamená to, po několika návštěvách ? Jako čekárny ? Nebo návštěvách čeho ? Koho?( Čekárna je pro mě život . To mi nedává smysl.)
A proč musí být ta izolepa viditelná?
Ha , vidím, že i ty už nejsi online...zakryla sis tedy oči..njn.to je život. Čekám tedy....určitě to vydržím :)

taron:
uvážíme-li, že se pořád na něco čeká, člověk to vzdává a pak se zase vrací, cesty zná Z paměti, uvážime-li, že se pořád dokola snaží lepit srdce - pouhou izolepou (která musí být viditelná a jaksi nedostačující), pak se snadno vzdává návštěv v čekárně, když už ani lesk, ani třpyt nezlobí již tak slepené srdce...

smrt :rezervuje místo křišťálovým srdcim, po několika návštěvách...

Ještě mi vysvětli toto prosím...omlouvám se za svou neschopnost přemýšlení....hi,hi..jen ať něco opět nepopletu , co myslíš tímto !

taron:
čekat ráno, na autobus,
čekat v práci na padla,
čekat na podněty denním aktivitám,
čekat na přátelé/ na lásku - ta často v čekárně dlouho nevydrží..
a pak zase čekat až chytime další snahu pevně za ruku..
čekat na štěstí - na lepší budoucnost, kterou si vě špatných chvílích slibujeme, čekat na lepší práci,na peníze a byt...
čekat večer na serial,
na uvaření vody na kávu,
čekat a nevědět na co...
Jen na smrt, na tu čeká málo lidí - neboť o té se ví (jediná jistota) - rezervuje místo křišťálovým srdcim, po několika návštěvách...

Líbí se mi jak se zamýšlíš nad životem..štěstím a neštěstím...v mnohém mě přivádíš na jiné zamyšlení..já na to koukám trošku jinak, díky.
Pro tebe je život čekárna . Čekat ? Rozvěď mi to prosím trochu více, díky :)

taron:
ano, takhle nějak to bude -lidé přichází a odchází a zanechávají stopy...je to trochu i o lidské promarněné vůli čekat, na lepší časy (třpyt), a pak se stává, že upadnou na beton reality...a vsak-v čekárně - v životě se na lidí dostává postupně nejspíš, a tak nezbývá než čekat, než člověk přijde na řadu....ovšem opět čekat nemusí zvládnout...je to koloběh :o)

Ta poslední sloka mě dojala nejvíce....Sedm již odešlo - nemělo čas,
to je smutné...bolavé...napřed jsem myslela, že počítáš lidi, co ti už umřeli, tvé blízké....pokud ti lidé ješte žijí je tedy náděj..je to jen zlomek jejich a tvého života..odloučení ? Někdo přijde, odejde...i já mám problém se s tím vyrovnat..kdo to umí má lehčí život...Na své pouti životem potkáváme spousty lidí a spousty odchází, míjí nás, mávají nám :)

Jen v pozitivním ;)

D_P: ..snad jen ne v negativním stylu :) Děkuji ti...

Yana:
Ano, zkusím dát na tvoji radu :)

No pravda povedene a procítěné já mám rád kdyz báseň ma dopad na čtenáře a to jiste ma

Já koukám asi jako TN, paměť je přeplněna, je zapotřebí něco vymazat. Dát šanci novým programům, je krásná ta baseň, čiší z ní tedy smutek, nostalgie a samota. Křičí po pohlazení a po přátelství.

Tvrdý-nouzák:
děkuji :0) ...v podstatě je jasné o čem je -pouze je to schované v obalu ;)

fíha, hodně zajímavé dílko, sice jsem si ho musel přečíst víckrát ale koukám s otevřenou pusou