Umřu jako legenda

Tvá krev je moje droga..
moje láska,
cítím slast,
promiň že už nežiješ!
Neovládnu svojí strast.

A z nebe dnes kapala krev..
přímo na chuťové pohárky
já cítil jsem štěstí!
A byl jsem šťastný jako lev
ne ten z Disneyho pohádky,
ale ten co žere děti.

Za tři dny mě popraví
mě je to nějak jedno,
ikdyž žiju jenom jednou,
prostě mi to stálo za to
koukat jak rty modraj a tváře blednou,
musel jsem to dostat ven,
krásně, takhle poeticky vzato,
a stejně mě zabijou.


Vím, že jsem asi jediným
komu chutná krev,
vím, že umřu třetího máje
vím, že jsem lidská plíseň
a vy čtete můj labutí zpěv.
Ach, pardón, omluvte mou gramatiku,
chtěl jsem říci píseň,
děkuji, Satane, za vstupenku
do ohnivého ráje.

A blesk se mým mozkem prožene,
konec života,
smrtka mě už dožene,
psychofyzická a mentální nahota,
když tvé zlo znají až odzdola z kořene..
vždyť jsem rád.

Umřu jako legenda,
upír v těle člověčím,
za pár vteřin odejdu
a pánovi se odvděčím,
jo, tak už jsem vlastně mrtvej,
může za to soudně-vězeňská agenda,
formou těla bez života to všem milerád dosvědčím.