Perem

Z náhorní plošiny Baňos

Co a kam nás to
táhne, tlačí, valí,
proudí, pučí, prahne,
kaňony ve tvářích,
smutky pod prahem okouzlení,
strachy z radosti za zenitem pochybností
spílají v plénu, pachtí se a loudí,
veselí před návštěvami,
skrytí za párou z krmelců,
pádlují meandry ke stejnému cíli,
je to namáhavé co?
vylézt, plachtit, padnout,
radši za chlast než-li za vlast,
jednou v životě se zasmál,
pochopil nevysvětlitelné,
umaštěnej od hudby,
malej tmavej chlápek v kšiltovce,
nerozpažil, chcípnul v akvárku,
dál mluvil milý hlas z rádia,
něco o zmrzlých slzách štěstí,
jednoduchými pohyby rozbili dno vesmíru

Vykostěná stěna sténá:
„Hoď sem téma, padne tréma“,
ve zprzněném holobytě,
žraloci z rozpadlých prestiží
šupinami z dentinu obrušují
rohy do kulata volají
zmírni své peskování,
masitá mastnoto,
jazykem neprojdeš skleněné kování,
klid horských cest,
šunt horkých gest,
krev rán žene řev žen,
prach andských serpentin,
neurol nepotřebuje

O známých tématech
na neznámých místech,
snad dneska neumřem,
však má vlastní smrt by mi nevadila,
nepotřebuju se


V sedle

Mlhy v sedlech karavan
hnaných,
žijem
na dně nebe,
je tu zima,
jdem se ohřát
dolů k branám pekelným


Patologie sexuální frustrace

Nemá mu co říct,
očo soles,
jugo de papaya,
chybí mi tvář,
povzdechy loktů,
leklé lekníny letité tety,
zarůstaj v nehybnosti noci,
nasát troubení zdiva,
kolem všeho toho marného
pomíjivého jídlosraní,
proč to nejde?
(měl jsem někdy zarděnky?,
kdo mě naučil ponožky
do kuliček skládat?)

Takovejch příležitostí a nic z toho,
krásná, která s tebou nespí,
vím jak chutná sexuální frustrace,
hůř než sudoku,
písek s moukou,
bez vody žvejkat přezrálou kukuřici,
jako kdybys olizoval paty mrtvolám,
fackoval opuncie,
nechal si hlavu přejíždět kamionem,
zabil Santa Clause zmrzlejma kalhotkama,
vypil víno z muších larev,
ani ze zvratek nevyvěštil,
proskočil oknem,
mezi dlažebními kostkami
hledal díru po demonstrantech,
smutné to jest,
další noc bez sexu,
v želé z rybích očí,
posranej srnec, hrnec,
aplaus!


Štědrej den dvatisíce jedenáctej

Smaragd, čerň, tyrkys,
rovná se tmavozeleno,
smráklo, spolklo, zatáhlo,
vlny ztmavly,
racek, lovec rybích hlídačů,
zářivka, rum, šum,
naletěl,
rozdupali mu korunu,
muňa proti převýšení,
z krásna do hnoje,
ach jak měkce, hebce
kdosi spláchl
do jezera Titicaca,
švýcarskej manažer svojí
okoukanou kovadlinku z Thajska,
lidi jdou v dešti z půlnoční,
Santa Klaus dobil další Debilov,
poslední lok lenosti
z oveček pro Ježíška,
zbyly kosti, hovna, krvavý kůže,
plastový kolečka,
umělý vlasy pro přetavený rudy,
na židlích naproti záterasám,
skromná večeře by tě neměla urazit,
ona si poradí zotavením,
až tu nebudem,
vlny se budou dál hladit,
ví že je všechno vymyšlený,
v nejvyšších párách zbytky Slunce,
ruďoch peřináč


Páté přes deváté

V základech nežití
na zádech matky Země,
v kráteru plném jejího semene
muška se topí

V základech nežití,
postavených kolem pupíku,
touha snídá nechuť,
v rotundě rozporem rozpukané,
kunda tě sundá,
za tvojí bundu objedná si rundu
a tobě zakáže chlastat, chce prachy,
taky psával o tom, že pivo nelže,
nedokázal se soustředit,
vždy před vznikem lasa lásky,
nitě se mu přetrhaly,
stačilo jen nejdříve přečíst deváté
a pak až páté,
jeden pochopil, druhej byl šťastnej

Že jsi moje oáza v poušti tohohle světa?
To víš, že jo.
Ty lidi kolem jsou jako víry,
co jen přenášej písek sem a tam


Rovné es

V zámezí osobního kosmu,
na styku Pacifiku s Atacamou,
sere na vyvrhlou medůzu,
chtěl by bejt bílej
s prdelí bez díry

Mezitím kdesi v západní Evropě
Porsche za motorikšu!
Vilu za chlív z bláta!
Začal se smát,
že jsme jen vysílače bez příjmačů,
šťastní malíři bez barev,
němí kohoutci bez krve,
co budí hluché učitele zpěvu,
řeky bez pramenů,
slepí šoféři limuzín,
co to valí do zámků bez klíčů,
inteligentní blbci,
co ví že slovo reklamy,
vzniklo ze slova klamy,
vítězná strana bez hlasu


Básně čtou básníci

Většinou,
básně čtou básníci,
že se vysrali do moře,
kde pampelišky nedostaly šanci,
protože tam bylo všechno drahý
a ony potřebují klid,
proto to obsadili lidi,
v místech bez větru,
ví co je baví víc,
námaha hor,
protože z pláže se už druhej den
balí dál,
claro, bueno, tarde es mejor,
ještě 14 dní v Atacamě,
tejden by stačil,
někdo tu žije celej život,
za minutu dítě,
suché palmoví šustoví,
kecaj, holka usíná,
víš kam se máš přidat,
do sešitu

Vlak nejel

Všude byly koleje,
mezi ničím a platebními kartami,
se zakouřenými skly
kapky potu pod čelovkou,
nekonečný houpání na vlnách zemských,
prcání
nejlepší pořád,
v pohodě občas,
nejhorší nikdy,
tak to je,
když ti trne loket
vzpomínky dřevění,
uhelnatí rychlostí věty
v kapse tvrdý věci,
v hlavě želatina
staví lidem bez peněz,
z jeho sochy se stal sochař,
smrdělo to stíhačkami,
diskofilní vojáci,
stahovali své pozice z


Mira

Podívej se slepče,
na to jak mě sere tělo
a tebe osud nepotkal
šťastnej v kempu
o něco líp
mám jen brutálně rozmazáno
za chvíli
malinkou dírku
v rohovce stolu vedle sebe
snad jí taky máš
řeč cizích? zrnko písku v lejně
vidět je?
O nic jsi nepřišel,
možná by ses víc zasmál,
ničemu zdar a
největší pravdě ne!


Nevim

Nevim co se dělo předevčírem,
granátomet nacpávali papouškem,
pytlíky šustily,
trička smrděli,
písek plnil mezery,
rozmáčkl mušku mezi litery,
rozlazené rádio chrčelo z chatrče,
dál, pod záhon, za plot, nad moře,
kapustňák okusoval mladé výhonky mangrove,
v brakických vodách,
kde se mísí sladké slzy hor
s klidem slaného zdání nekonečna,
sbalit stan houpavý,
mušle schovat do bot,
pohladit potulné pokousané štěně,
plážová cigareta a hurá na bárku,
jdem se na něj podívat,
snad nebude spát,
hbitej tlusťoch,
ten neví nic ani o včerejšku,
Čenda,
brankář fotbalového týmu Spartak Rožmitál


Nejsme tu sami

Je tu řeka, oheň, andulky,
palmy, hmyz, ostříhané nehty,
nedůvěra k místním,
psí pár, co žral mršinu,
spí kousek od našeho stanu
v suchém rovníkovém lese
poslední hlt broskvového rumu
mlčí,
jinej kraj, jinej kroj,
plantážník na koni nám daroval mango,
rád by se miloval s tou co jde psát teď,
nejde,
radši se dívá do ohně,
je tu fakt jiný chroští,
nezná smrk,
kokosy, banány, pomeranče,
tohle všechno je moje.
Seňor, a žijou tu i krokodýli?
jenom dva, tam dole
dík, končí den,
i máma už to dávno zalomila po trojce červenýho

Souložili tak,
že od toho chytla podlaha,
nevim na čem byli,
vlnu vlasů pod kšiltovkou,
jižní kříž na zádech,
v těch dobách,
nebyl na nic čas,
to už se jenom vymejšlely kraviny,
snad to všechno nezničí,
příroda je schopnější,
než ti co si dělaj ohně,
skromnost tě šlechtí,
pár slov za den,
navíc většině nerozumíš,
jdu se schovat k ní,
nechci tě strašit,
proto ti to nebudu řikat,
ale z toho bosque vzadu
se ozvala další divná rána,
dobrou s kobrou,
s okrovou muškou rozpláclou na hýždi,
prší, psi zalejzaj pod plachtu


Noční úpal

Nepřemejšlej, užívej si prachu z prachů,
buď rychlej,
jak ten cikán na hřbitově Východního předměstí

Ahoj, proč tu jsi?
Pohádal jsem se svojí holkou.
To je smutný, ty nevíš co se tu děje?
Nevim.
Tady se schází buzny…Chceš ho vykouřit?
Asi ne, dík.
Máš cígo?
Na.
A dvě?
Na.
Kam jdeš?
Pěšky na Radyni, do lesa.
Čau

Mám svý oblíbený autory,
většinou mě baví ti co ví,
že je psaní prokletí,
rozdíl teplot nevnímaj,
žádnej tu není,
v útrobách nadějí,
hlodají peřeje času,
až to všechno praskne,
poslední cinknutí na recepci do..,
tenčí se obaly,
dusno, vedro,
už nechci psát,
prší ze mě víc než v kruté horečce,
počasí neporučíš,
takže nerozkážeš ani sám sobě,
dělej co musíš,
nedělej co nechceš,
něco mezi tím je život,
anebo víš co?,
buď závislej a ser na všechno,
horko jak píča,
na pranýř za vějíř,
ježíš byl kacíř,
noční úpal,
lopatky polité prvotním chtíčem lolitek


Spad a poblil se

Jako když se ti nechce dopisovat
deník cos ještě nezačal psát,
sklapovačky cos mohl dělat každý den,
dáš si další pintu piva,
dva měsíce bez cenovek,
přijdou ti blbí, protože ti nerozumí,
dotýkáš se zdí starých rozvalin,
kam nikdo nechodí,
na motoriku se vysrat,
výběrčímu nic nedat,
po dvou měsících,
kdy už tě sere,
že na tebe čumí jak na zvíře v ZOO,
dáš si další pivo a skočíš
si pro cíga a svý holce pro brambůrky
a rum,
to jsou ti „básníci“ co musí lejt
Marcahuamachuco,
Penelope Cruz!
Ráno jsem byl znásilněn,
Salma Hayek jí
Co je to za film?
Čech v ponožkách na sandálech,
trapnejma scénama nešetří,
rum, pivo, cígo, vokno, volno plešatí,
CO 12 mg Caribe,
fotit foťák bez foťáku,
zrcadla nespadla,
čekání ve všednosti,
mejma textama se musíš
prokousávat není pro každýho,
farář co je s dobrejma i zlejma
míša škrabkal ani né minutu,
chtělo se mu zout, chcát, kouřit,
pít, slíct, psát,
když už nevíš co,
vem si slovník,
stránka, pořadí,
pohled – vista,
žádnej jsem neposlal
1+6+1+9+8+5
těžký počty v týhle době
30
trpný rod, otázka, zápor
333,3
jů, bříza abedul (m),
můj oblíbenej strom
v Čechách žena, v Peru muž
kupí si potítko,
k holiči chodí častěji než je potřeba,
Češi mlčí, čekaj na smrt,
ve třetích zemích věří
telenovela ti odpoví,
rozdíl mezi vrstvama,
rozdíl mezi lidma,
tam jdem zpátky za zdáním pohody,
a tady se smějem a nadáváme,
konečně něco o lásce
a o docházení chlastu,
druhá strana je stále a
navždy málo hraná


Kdosi

Dítě, co se neprobudilo ani ve škole,
je teplem, co sálá z prsou,
krabem co ještě nechtěl uschnout,
perlorodkou vyvrženou z rozmaru,
prachem mezi nebem a strachem,
hvězdicí přisátou v přístavu stavů,
pavoukem s kloboukem pod barokním obloukem,
pod stahy svalů prej žijem,
vojáci zrušili krok,
most stejně spadl,
dezertér zmuchlal noviny,
ochmelené chmíří pod nosem,
ztmavne, zesiná ze syna,
na pohovorech mlčel,
už si mohl koupit i pračku,
radši odletěl
poslouchat hádky moře s pouští,
debaty větru s velehorami,
šustění kolibříků v okvětí,
stejně by jí neměl kam dát,
z říčních oblázků hipísáckej znak



Kde jsi?

Kde jsi dvounožče?
Na hranici dolů,
na spojnici beranicí,
dojnicí v rojnici,
molem za šišatým stolem,
klávesnicí za vesnicí,
na hromadě pohaslicí,
roztroušenej stíhou z cizích pohledů
Hladí tě někdo?
Semeno, pak si veme vemeno,
starosta vyhodil daně za ohňostroj,
snad ho ti voli zvolí,
víc a dál,
víc a dál,
ať množí se mi kapitál


Z Limy do zimy

Komu by se chtělo
tělo z vyhřátého písku
do ledové břečky
dobrovolně hodit?
Ráno nevstávat na výlet,
Ale do práce, kde není co dělat,
pročekat se únorem, březnem
tolik jsem toho za dva měsíce,
co bych doma za celý život,
je to tady a né tam
čápe, proč si mě hodil do
studený země bez moře a hor
krkonoše, jeseníky, taky pohoda
já vim, jenže mi k šťastnému návratu
vpíchnou píchačku pod kůži
velkej stůl na něm buližník
naproti vožralýmu polopanicovi
co hraje pingpong s počítačem
ach jo lachtani, lamy, kondoři,
kraby, fregaty, agáve, kaktusy
mějte se tu fajn
bude to zlej pád Slunce


Prý

O půlnoci skříň spolkla ušatého hada,
v ničem se shodli,
prostorově pokulhávali,
oblí nejsou podlí
prý, všichni až nad sebe
kouřili by nebýt strachu
nejvíc si vážil čestných protestantů,
nechápačů koloběhu nepoddajnosti,
když viděl tlupu, přešel na druhej chodník,
vláčnej pevností zásady
za kterou by nešel,
líbej mě v rozkvetlém sadu,
hlaď mě po kalhotkách,
tuhost nových bradavek,
čerstvé čerešničky,
zkazily mu život,
prý, to se neví,
jednu miloval, druhou chtěl,
pomatenec, co bál jít dál,
vejš či níž?
Dopil a šel,
snad spát

O čem se všichni baví,
když je to tak prostý?
Proč všichni mlčí,
když je to tak těžký?
Postý se krčí,
sto metrů od hostalu,
strach z nože v břichu,
nabízely mi kurvu,
kouření o půlnoci, svině,
šel jsem spát, prý


V letadle

V letadle,
Sníš o pádle,
tváříš se odpadle,
rejpeš se ve žrádle,
žiješ v sádle v prádle

Piloti šukaj letušky,
doktoři sestřičky,
učitelé děti

Co tu dělá jeptiška s kytárkou?
Má bejt dole v klášteře
a modlit se za to abychom nespadli

Černej tlustoprd v bílém tričku FBI,
vyndal si kus masa ze zubu a sněd ho

Spolkla to?
Si, claro.

Zkoksovaná kurva, holé neštěstí

Jdem hrát lodě
nad Brazílií,
kólii polili výtoky z lilií,
modrá je shora Amazonie,
jak zákoutí koutků ztažených
gringa ohavného,
konkvistadora v očích nezakořeněných,
řešej, kdo je hippík a kdo už je Bezďák,
Elvis zpíval o lásce, však pak
nakládal všemu,
vznáší se nad Sao Paulem,
tam psychopata nepotkáš,
dost jídla, dost místa, žádný děti,
jinak je to děsnej vopruz,
jedna hrozná písnička pořád dokola,
jo a taky vokýnko