Práh duše

Co je ti po tom, co já dělám,
že žiju tak, jak bych neměla
a že mi neunikne žádnej flám,
to víš, než abych na zadku seděla.

Nezkoušej na mě ty svoje domluvy,
myslíš, že na tebe zrovna dám?
Klidně dál šiř ty trapný pomluvy,
že nejsem taková jaká se zdám.

Víš, ne nadarmo se říkává
zameť si před vlastním prahem!
Až nebude tvá duše špinavá,
stane se právem mé duše vrahem.

Je štěstím, že se každý brání,
ani tvé duše se nemusím bát,
totiž na drsné zametání,
má každý svou duši moc rád.