A zas ta Láska..

Louka, tráva, květiny, lesní aroma...

-bolest, žal, lítost, tvář smáčená slzama.

-strom, listy, hlína, třepot motýlích křídel

-vztek, zlost, zoufání...kdybys jen věděl.

Slunce hřeje, hladí mě po tváři a tiší....

chlácholí a zmírňuje mou bolavou duši.

Hledám soumrak a zoufám si...

chci tmu, chlad, samotu a nic.

Jako padlý anděl - připadám si...

...chci spát, dlouho, pořád, víc a víc.

Nejen má bolest je součást tvého bytí,

chci ven, chci teplo, chci žít.

Kde je ta mocná, ta prokletá všeho žití?

Proč nemůžu její náruč mít?

Bože, proč jsi dopustil, aby mě trápila?

..aby mě svou marností zabila?

Proč mi nabízí svou náruč a objetí?

..když udeří mě pak tak mocně a vzápětí?

Stvořils jí pro lidstvo a tak nechal jsi ji na pospas citům svým...

Ať žal a bolest vyhrává a LÁSKA je jménem Tvým!