Paradox

Tony, což samozřejmě nebylo jeho skutečné jméno, upil svůj drink. Černovlasá dívka seděla naproti němu. Srkala kokteil, brčko zastrčené mezi plné rty. Upírala na něj své obrovské modré oči. Usmál se na ní, ona v odpověď zvedla jeden koutek úst a stále usrkávala margaritu. Když odložila prázdnou sklenici, snažila se překřičet hudbu:
" Už mě to tu nebaví, nevyrazíme?"
" Jak chceš. Ale nejdřív mi musíš prozradit své pravé jméno. Abraxa to asi nebude."
" Kouzlo internetu je v tom, že si můžeš uchovat svoje tajemství." mrkla na něj.
" Takže se ho nedozvím..."
" A tvoje pravé jméno je Tony?"
Místo odpovědi se na ní tajemně usmál.
" Tak vidíš, každý máme nějaké svoje tajemství. Já ti to své možná prozradím, možná ne..."
Děvče, ty vůbec netušíš jaká tajemství skrývám já. Ta myšlenka mu úsměv ještě rozšířila. Díval se jí do očí a představoval si, jak z nich kanou slzy. Trochu ho to vzrušilo.
" Takže já se jdu vyčůrat a vyrazíme." vstala a odvlnila se směrem k toaletám.
Je perfektní. Nádherná a mladá. Velmi mladá. Tvrdila mu, že je jí pětadvacet, ale na to by Tony nesázel. Půjdou k němu. Vše je již připraveno. Stůl, pytle, igelity, lepící pásky. A také háčky, nože, zahradní nůžky a jako zlatý hřeb večera sekera. Šlo to podle obvyklého scénáře. Seznámení na internetové seznamce. Schůzka, kde Tony nechá působit svůj šarm a zlatou kreditku. V tomhle městě je cizí a už ho tu nikdy nikdo neuvidí.
Hned zítra ráno sedne na anonymní autobus a zmizí. Takhle cestuje po celých státech již jak dlouho? Skutečně je to už tři roky? A kolik takových holek už bylo? Tony nemá tušení, ale řekl by, že začal třetí desítku.
Abraxa přitančila. Trošičku se při tom zapotácela, kokteily dělají svoji práci.
" Tak zlato, razíme." houkla na něj.
Tony vstal a pomohl jí do bundy. Když se oblékala, přitiskla se k němu zadečkem.
" Jsem nadržená, Tony. Co s tím uděláme?"
" Pojď ven." strkal ji k východu.
Před klubem se opřeli o zeď a začali se líbat. Tonyho celkem odpuzovalo nechat si do úst strkat něčí jazyk. Představoval si jak mu slintá do pusy a už už se mu zvedal žaludek. Rychle ji odstčil. Těžce dýchala pootevřenými rty.
" Miláčku, půjdem ke mě. Tam si můžem užívat, aniž by na nás kde kdo čuměl." řekl a uhladil jí rozevláté vlasy.
" Ne, zlato, půjdem ke mě." políbila ho na tvář, otočila se a začala shánět taxi.
Tonyho to zaskočilo.
" Ale u mě budem mít úplné soukromí. "
" To u nás taky. Mamka s taťkou odjeli na víkend k jezeru, vrací se až pozítří."
" Já mám, ale obrovskou whirpoolku a plnej bar."
Otočila se k němu. " Pojedeme k nám domů a hotovo. Já k nikomu cizímu domů nepůjdu, jsem opatrná holka, víš? " nasadila naštvaný výraz. Myslela to vážně. " A navíc, do vířivky by jsme stejně nedošli, asi tě znásilním hned v předsíni." opět se na něho usmála.
Tony rychle promýšlel novou situaci. Jeho krédo bylo, držet se připraveného scénáře, jak se něco pokazí, hned vycouvat. Jenže ona byla tak roztomile arogantní. Nádherná mladá dívka, které patří svět a nikdy neslyší ne.
Musel jí dokázat, že tak to opravdu není.
Musel jí slyšet prosit.
" Vaši se opravdu vrací až pozítří?"
" Jasně, ještě nikdy se nevrátili dřív."
" Tak dobře. Hej taxi!"
Jeli až na předměstí. Bohatá čtvrť, hezké upravené domy s předzahrádkami. Žádní chodci, žádní svědci. Nakonec by to mohla být příjemná noc, říkal si Tony. Sice má méně času a nemá svoji výbavu, ale o to intenzivnější to bude. Tělo mu lehce vibrovalo, zvláštní lehtání v podbřišku. Budou zažívat společná vyvrcholení. Jeho orgasmy se budou spojovat s vrcholy její bolesti. Tatínek určitě má v garáži nějaké nářadí, použije co
bude po ruce. Stačili by kleště, s těmi se dá zažít spousta zábavy.
Zastavili před jednou z vil. Zaplatil a vystoupili. Ulice jsou prázdné, dobře.
Jdou po příjezdové cestě. Odemyká dveře. Vstupují dovnitř. Dveře se zavírají. Jsou sami. Tony se přestává ovládat, ale teď už je to jedno.
" Kde má tvůj táta nářadí?" vyhrkne.
Otočila se k němu. V očích otázku, strach ještě ne.
Jde k ní s bušícím srdcem, ruce se mu nedočkavě chvějí.
Usmívá se na něho. Zvedá ruku a v ní něco drží.
Tonyho tělo zaplavila příšerná bolest. Stál, díval se na ní, ale nebyl schopen pohybu.
Bolest mu prostupovala každou buňkou v těle. Abraxa, nebo jak se ta děvka jmenuje, drží v ruce elektrický taser a pouští do něj přinejmenším padesát tisíc voltů. Viděl to, ale nemohl s tím nic dělat. Co jsem pokazil? To byla jeho poslední myšlenka, než ztratil vědomí.
Otevřel oči. Chvíli trvalo, než si uvědomil, co se stalo. Snažil se pohnout, ale nešlo to.
Ležel nahý na něčem studeném, ruce i nohy spoutané. Bylo mu zima.
Rozhlédl se. Ocitl se v nějakém sklepě nebo garáži. V jednom rohu stál velký mrazák. Byl tu ještě stoleček zakrytý plátnem. Jinak byla místnost prázdná.
Snažil se zakřičet, ale až teď si uvědomil, že má pusu pevně přelepenou páskou. Vydával jen neurčité bručení.
Dveře se otevřely, vešla Abraxa. Měla na sobě holínky a gumovou řeznickou zástěru. Vlasy schované v průhledné plastové čepici.
" Tak ses konečně probral, zlato." stejný rošťácký úsměv.
" Než budem pokračovat, měla bych ti o sobě pár věcí říct. Naši ve skutečnosti nikam nejeli. I když na cestu se vydali, to je pravda." zachechtala se, jakoby šlo o bůhví jaký vtip.
Tonymu to s konečnou platností docvaklo. Stále ještě se z toho mohl vyklubat nějaký žertík, nebo divné sexuální choutky. Ale ten chechot mu dal na srozuměnou, že Abraxa je psychopat a tohle žádný žertík není. Začal zuřivě škubat rukama a nohama. Zbytečnost, byl přivázán pevně.
" Vlastně jsou pořád doma." pokračovala nevzrušeně Abraxa. " Počkej, já vás seznámím."
Otevřela mrazák a vytáhla dva předměty. Donesla je až Tonymu před obličej.
" Mamka." pozvedla za vlasy jednu hlavu. " A taťka." pozvedla tu druhou.
" Taťka si myslel, že mě může donekonečna šukat a mamka se tvářila, že se jí to netýká." sladce se usmála. " No, vzala jsem to do svých rukou."
Hlavy hodila zpět do mrazáku. Přešla ke stolečku a odhodila plátno. Ve světle zářivek se zableskly chirurgické nástroje.
" Už jsem se zmiňovala, že studuju medicínu?" tázavě se na Tonyho ohlédla.
" Hm, myslím, že jo." otočila se zpátky ke stolku. Nakonec si vybrala jeden skalpel.
Tony z hrůzou sledoval, jak se k němu blíží.
" Na škole provádíme pitvy, ale ne tak často jak bych potřebovala. Víš, v anatomii trošku plavu. A přitom mě to tak baví..."
Přiložila ostří skalpelu k Tonyho zataženému břichu.
" Začnem tady, jestli ti to nevadí. Ale bohužel nemám žádné anestetikum." omluvně dodala.
Skalpel prořízl kůži. Tony divoce vrtěl hlavou. Z šílenstvím rozšířených očí mu kanuly slzy.
Nakonec na ně došlo...