|
radši to nečtěte
 07.02.2012 4 1254(11) 0 |
Hluboké údolí stínových figurín, plačící duny, propasti spočinutí, sají smítka štěstí do chřtánu rezavé turbíny.
Schlíple sedíš- performace skončila. Scéna probuzení. Možná procitnutí, vzkříšení? Zíráš do pohaslých reflektorů života. Na podiu se smutek honí se studem. Studeným jak mrtvá.
Vždyť si vzpomínáš. Na marách leží, proběhne řeč, ty se díváš. Myšlenky se vznášejí, hraješ svou hru- zastřenou mlhou fantazie. Nevidíte… Otáčí se, pak vzlétá a mění barvy, hranatá, masivní, černé ebenové dřevo. Teď ovál, guma, spektrum barev, proplétá se pramínky a šňůrkami, vázankou, páskem, přezkou, lavicemi, okny i ústy pohřebního. Kdyby jen věděli…
Vrací se do sluje věčnosti. Ať táhne, stvůra. Nikdy jsem ji tu nechtěla. Smuteční šaty pláčí sami za sebe. Beze mne.
Věnce smutku? Sami se běžte ověnčit- smutnější je život bez života. Podáváte mi ruce? Nechci se vás nijak dotknout, neznám sebe, neznám vás. Pomoci? Pomozte sobě! Zavolat? Za chvíli vám zavolám záchytku, jestli nezmizíte!! Černý dým,masožravý kouř, barvy mizí, vpíjí se do posledního tónu symfonie, tornádo mohutných slov udeřilo. Hurikán sviští a burácí v otřesných decibelech úmrtí. Tak přeci jen…
Schlíple sedíš- performace skončila. Scéna probuzení. Možná procitnutí, vzkříšení? Zíráš do pohaslých reflektorů života. Na podiu se smutek honí se studem. Studeným jak mrtvá.
Vždyť si vzpomínáš. Na marách leží, proběhne řeč, ty se díváš. Myšlenky se vznášejí, hraješ svou hru- zastřenou mlhou fantazie. Nevidíte… Otáčí se, pak vzlétá a mění barvy, hranatá, masivní, černé ebenové dřevo. Teď ovál, guma, spektrum barev, proplétá se pramínky a šňůrkami, vázankou, páskem, přezkou, lavicemi, okny i ústy pohřebního. Kdyby jen věděli…
Vrací se do sluje věčnosti. Ať táhne, stvůra. Nikdy jsem ji tu nechtěla. Smuteční šaty pláčí sami za sebe. Beze mne.
Věnce smutku? Sami se běžte ověnčit- smutnější je život bez života. Podáváte mi ruce? Nechci se vás nijak dotknout, neznám sebe, neznám vás. Pomoci? Pomozte sobě! Zavolat? Za chvíli vám zavolám záchytku, jestli nezmizíte!! Černý dým,masožravý kouř, barvy mizí, vpíjí se do posledního tónu symfonie, tornádo mohutných slov udeřilo. Hurikán sviští a burácí v otřesných decibelech úmrtí. Tak přeci jen…
07.02.2012 - 22:22D_P
Je to takovy pocit jak sit že skelne vaty...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ceremoniál : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mráz
Předchozí dílo autora : Páté roční období
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
pocitová řekla o Delivery :mam tě ráda!! a sem hrozěn ráda, že sem si tě přečetla někdy už strašně dávno na literu a teď tě čtu dál...hlavně seš ale skvělá slečna, co mi pomáhá a že tu seš, je dobře. a zasloužíš si úplně nejskvělejší život, a ty ho budeš mít, určitě.....seš to přece ty teress :)
