Ať mě miluješ sebevíc, já tebe miluji ještě víc

„Můj anděli,
Mé všechno,
Mé vlastní já…“

Tak píše Beethoven, skvělý to člověk
Tak píšu já

Kolik času uběhlo
Od chvíle, kdy se naše cesty rozešly?
Možná rok a možná tři
Možná jen vteřina či dvě
A možná jsme se nikdy nerozloučili
Přece za tu dobu
Stihla jsem se změnit
Nevěříš?

Jen někdo tak upřímný a čistý
Jako ty, drahý, jediný jsi
Mohl upřímně mi přát
Abych štěstí v životě nalezla
A to také stalo se

Avšak není se čemu divit
Ty jediný mě znáš a vždy jsi znal
Protože jsi moje všechno
A já zas tvoje

Tu si vzpomenu na tu postavičku
Kterou všichni znají – Malý princ se zlatými vlasy
Který věrně miluje svou květinku, jedinou svého druhu
A ke štěstí mu stačí jen vědomí, že je
Ach ta radost! Každý mu ji závidí
Já ne… I já mám květinku
Tebe
Nasávám vzduch a cítím tě
Prostupuješ celé mé bytí
Ale kdo toto pochopí?
Všichni dospělí jsou moc zabednění…

Pokaždé když troubím jako sloni v Africe
Musím se smát
Nespoutaná radost
A nikdo na světě nechápe proč
Říkám jen: „Ano, tenhle zvuk mě vždy rozesměje“
A všichni si klepou na čelo
Vím, že tys ho miloval
A dobíral sis mě – schválně
To jsem milovala zase já

Jen hlupák si nevyloží správně všechny drobnosti
Ty které dávají dohromady celek
Měla jsem tušit tu nekonečnou něhu a lásku
Za vším tím vtipkováním, popichováním
Jak pronášíš věty tím naučeným hlasem
A přitom v očích ti jiskří
A za tvým neproniknutelným pohledem
Neproniknutelným? Je to tak?
Ne, oči jsou okno do duše
A kdybych se podívala pořádně, viděla bych krásu tvé duše
Ale já byla hloupá a slepá
Teď se ti dívám do očí a vidím to

Jednou jsem řekla, že se možná hledáme…
Snažila jsem se utíkat dlouho
Přes všechny povinnosti, jimiž se zahrnuji
Abych neměla ani chvilku na úvahy o svém životě
Když spím, vidím ty studánky
- někdy šedé, to když jsi nahlédnul do budoucna
Jindy zelené jako letní louka
A když se podívám na rozkvetlou louku
Vím, že jsi tady
Nebo na zamračenou oblohu…
Cítím tvé obavy
Všechny tvé radosti mě činí šťastnou
A tvá trápení mi zase svírají srdce strašlivou bolestí
Vím, že i ty to tak cítíš
A to mě drží při životě

Je zvláštní, jak omezenou představu mají lidé o lásce
Myslíme si, že jediné správné
Je milovat rodinu a partnera
A jsme tak posedlí hledáním té ideální polovičky

Nikdo mě nemůže udělat víc šťastnou
Než partner, který se mnou sdílí dobré i zlé
Než dcera, která nás zahrnuje bezmeznou láskou
Než pohled na rozkvetlou louku a zamračené nebe –
- pohled do tvých očí, do tvého nitra
Nic mi neudělá větší radost
Než můj hlas „tak jemný a tak úžasně barevný
Jako když se točí lžičkou v té tak akorát
Husté čokoládě“
Hlas, který zazpívá tón tak, že se dotýká nebe
A špičky přitom cupitají na zemi…
Než troubení slonů v Africe
Než vzpomínka na tvůj rozněžnělý pohled

Ať si mě všichni za tento výkřik odsoudí
Nezajímá mě to… Jak jsi řekl:
„Nic na světě nemá takovou cenu,
abych se kvůli tomu musel vzdát toho,
co miluji. Tebe miluji.“
Já to jen opakuji a kývu hlavou…

Bok po boku se nám těžko žilo
A zároveň to tak krásné bylo…
Ne, všední život není nic pro nás
Mezi všemi lidmi budeme jen dva cizí lidé
Ale naše duše se objímají a nikdy nepřestanou tančit
Náš taneček Luční kvítku zlatý
Do ouška si šeptat budeme
Všvšvšvšvšvšvšvš a já se budu zase naoko zlobit

„Na tomto světě není žádné jistoty
Kromě toho, že tě miluji“

„Můj anděli,
Mé všechno,
Mé vlastní já…
Můžeš něco změnit na skutečnosti
Že nejsi zcela mou a já nejsem zcela tvým…“

Ano, můžeš něco změnit
Přečti si tento dopis a ucítíš mou radost
A já zase tu tvou

Ať mě miluješ sebevíc, já tebe miluji ještě víc
Což není naše láska nadpozemská a tak pevná
Jak nebeská brána?
…

Co zdá se ti krásné,
Vždycky ti uteče rychle.
A proto si vše ukládám do svého srdce
Tam to krásné trvá nekonečně dlouho
A napořád

Má květino, prosím, nikdy neuvadni!
Tvá krása je mým důvodem k radosti
V mém srdci máš místo nemalé
Bez tebe by bylo prázdné a nešťastné
Prosím, dovol mi být navždy tvou múzou
Tak jako ty jsi mou
Ve svém hlase slyším tebe
Jak mícháš hustou čokoládu lžičkou a…
Cink!
Lžička rozezní porcelán..
(Nebo obráceně???)
Hlava se mi točí štěstím…

Dovol mi zvonky ve mém hlase
Proplést s lžičky cinknutím
Ať mám pro co žít a zpívat
Pro co struny rozechvívat
Jiskřičky v tvých očích rozsvítím

Prosím, chci být tvou múzou
Mezi štětcem a plátnem
- vidíš mě tam?
Ach, jen v tvých očích cítím se božsky krásná…
A ty zas v těch mých

Dovol mi žít na tvém plátně
Nic jiného nežádám
Budeme žít spolu šťastně
Zpívat, hrát a malovat…

Ať je tvá láska jak chce velká
Tu mou nelze překonat!