|
Ležím v nemocnici, dívám se jak vzlétají vrtulníky a uvažuju ...
 30.01.2012 7 1231(9) 0 |
Vrtulník vzlétá nad obrys města,
Někomu nahla se životní cesta,
Jaký to člověk byl, jaké měl cíle?
Od smrti dělí ho kratičká chvíle.
Hlavou mu běží životní spoty,
O tom jak obouval své první boty,
O tom jak hrál si s autama,
O tom jak chodil s holkama,
O tom jak před oltářem stál,
A o Té, kterou si vzal,
O tom co jí všechno tropil,
O tom jak se denně opil,
O tom jak ji toužil zbít....
Zaslouží si vůbec žít?
Teď leží tady, na chladném sněhu,
Touží se změnit, zakusit něhu.
Vrtulník přistává, záchrana běží,
Je těžké zahřát jej, když prudce sněží.
Lékaři nemohou dělat už nic,
Navždycky zbělala nachová líc.
Někomu nahla se životní cesta,
Jaký to člověk byl, jaké měl cíle?
Od smrti dělí ho kratičká chvíle.
Hlavou mu běží životní spoty,
O tom jak obouval své první boty,
O tom jak hrál si s autama,
O tom jak chodil s holkama,
O tom jak před oltářem stál,
A o Té, kterou si vzal,
O tom co jí všechno tropil,
O tom jak se denně opil,
O tom jak ji toužil zbít....
Zaslouží si vůbec žít?
Teď leží tady, na chladném sněhu,
Touží se změnit, zakusit něhu.
Vrtulník přistává, záchrana běží,
Je těžké zahřát jej, když prudce sněží.
Lékaři nemohou dělat už nic,
Navždycky zbělala nachová líc.
30.01.2012 - 17:45že by epitaf nepříliš oslavný,ale omluvný? Pěkně vystižené myšlenky před smrtí, jen doufejme, že nikdo se tolik netrápí než nadejde čas ...
30.01.2012 - 12:32D_P
Zajimavé a trpce pravdive :)
30.01.2012 - 12:25Jo, jsou tam momenty, který za to určitě stojí. kéž by jsme celý život žili tak, abychom v závěru nemuseli zpytovat svědomí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tělo ve sněhu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bravíčko
Předchozí dílo autora : Žiješ
