Omlazující krém

Jdu tak jednou kolem krámu,
ve výloze tajný lék.
Peklo pro zvědavou dámu -
kouzel plný kelímek!

A že jsem já žena činu,
nenechám nic náhodě.
Nevyvolá ve mně vinu
majlant peněz v záchodě.

Návod na kelímku svádí:
„Krém na líčka napatlej.
Je-li minulostí mládí,
bez vrásek se zase směj!“

Z dámy v letech má prý býti
sedmnáctka vzápětí!
„Tvář nebude mapou žití.“
Patlám, patlám… napětí…

Do zrcadla tupě koukám,
změnu žádnou nevětřím.
„Já se jen tak nevzdám!“ houkám,
krémem nyní nešetřím.

Napatlám si na své čelo
celý obsah nádoby.
Neošidím ani tělo,
vymažu se z podoby.

Naběhly mi tlusté škraně,
pleť jak dětská prdýlka.
Hromy, blesky pošlu na ně!
Tohle je ta idylka?

Přes buclaté vidím líce
v odrazu svém příšeru.
Krém na mládí nikdy více!
Radši skončím ve sběru.