Pro jednoho jediného vyzání , jinak nynejšího stavu duše popsání.....
přidáno 23.12.2007
hodnoceno 3
čteno 1377(14)
posláno 0
Kam asi letí křídla osudu,
to já - smrtelník- vědět nemohu..
A tak se trápím,
když Tvůj smích slyším,
jež je ale věnován
těm všem krásným damám...

Kam letí, ach kam?
Se zoufalstvím se jich ptám.
Má vlastně cenu ještě chtít
za svým cílem jít?
Tak daleká a přitom tak blízká
láska je - ta po které se mi stýská.

Kam mě to nesete, křídla?
Vše rozplývá se jak bublina z mýdla.
Já bála se snad zakopnutí,
teď mě trýzní odmítnutí,
Tak řekni, stojím na ledu
a co chvíli se propadnu,
či mě nad tou strží
naděje ještě udrží?
přidáno 25.12.2007 - 19:30
Ti odvážní se můžou podívat osudu pod pokličku...;)
přidáno 25.12.2007 - 16:47
naděje je hrozná potvora...zrovná já s ní nechci kamarádit, co se týká lásky, protože ji udržuje živou i tehdy, když už třeba není...bez naděje by to bylo všechno jasnější a zřetelnějsí, ale zase...kolkrát už nám zachránila život?...
přidáno 24.12.2007 - 15:29
Nesmutni veverko,
jednou líp bude!
Krásná láska, dobře víš,
čeká nás všude!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Křídla osudu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Orel

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming