Neklas ze slohu

K tomuto zamyšlení nad českým školstvím mě nevědomě donutila moje profesorka českého jazyka.
Má velice vysoké nároky na všechny studenty. Její největší radost je vpravovat nám do hlav, jak jsme tupí, padlý na hlavu, a další krásné myšlenky o nás samých (nejraději mám její pověstnou větu: "A s takovýma vědomostma chcete jít k maturitě? No nepočítejte s tím, že já vám tam něco předžvýkám!") (To bychom tedy nechtěli.)
Abych se ale dostala k onomu zamyšlení: Gymnaziální výuka českého jazyka je zaměřena hlavně na literaturu, kterou u nás ve třídě musí každý umět jako když bičem mrská. Ani veškeré vědomosti naučené ze sešitu nejsou dostačující na hodnocení výborný. Tady je úroveň výuky na vysoké úrovni.
Pokud se ale přesunu do hodiny mluvnické, konkrétně do slohu, zamrazí mě. Zadání Moje oblíbené místo nabízelo mnoho různých pojetí, alespoň jsem si to myslela. Vědoma si náročnosti paní profesorky, vypotila jsem na místě filozoficko-psychologický popis oblíbeného místo jako příběhu vědecko-fantastické knihy. Slohový útvar líčení jsem možná poněkud zanedbala, ale kudrlinky jako "třpytivý hvězdný prach plující kolem Slunce" se mi zdály dostačující. Paní profesorce ne. Pod moji pilně (na místě) vymýšlenou práci napsala: Odklon od tématu! Kniha je věc, ne místo!
Moje filozofiké hledisko se ztratilo někde mezi zelenými místy v lese a zurčícím potůčkem. I když byl zadán rozsah 20-30 řádků, dvě strany A4 byly ohodnoceny chvalitebně. Popisy oněh zelených stromů a horských bystřin byly ohodnoceny také velice kladně. Proto se -plna rozčilení nad NEKLASIFIKOVANOU prací- musím ptát, kdy se úroveň schopností gymnazisty přesunula zpět do 6.ročníku ZŠ? Stáhnout slohovku z internetu a opsat ji z papíru zkusím tedy příště také. Ale až budu tvrdit, že moje oblíbené místo je v trávě pod stromy, budou mě u toho kousat všechny breberky, které v této trávě žijí.