Snad jen záblesk naděje jako osamělý jezdec, snad mě brzy zase opustí..ale teď je tady.
![]() ![]() ![]() ![]() |
V temné modři oblohy probouzející se ze spánku
jako já po sto letech a probrečených nocích,
v oslňujících světlech života v dáli za kouřem stoupajícím z úst a na dně hrnku černé kávy
už vidím svět
bez Tebe.
jako já po sto letech a probrečených nocích,
v oslňujících světlech života v dáli za kouřem stoupajícím z úst a na dně hrnku černé kávy
už vidím svět
bez Tebe.
Ranní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jen jednou, naposled
Předchozí dílo autora : děsivě